Je neuvěřitelné, kolik tradicionalistických heavymetalových alb v poslední době vychází. Hodně z nich není špatných, nicméně častokrát jde jenom o vteřiny, než se v jejich tvorbě začnou odkrývat silné inspirace Iron Maiden. Jakoby se nikdo ani nesnažil vymýšlet nic jiného, protože ikonické Brity stejně nelze překonat. V takovém nastavení pak vítězí každý, kdo do svých tónů přidá jen špetku osobitosti, potažmo dokáže přijít s dobrým zvukem a kvalitními zpěvy. Polská - dnes už tedy spíše mezinárodní - formace Crystal Viper do této kategorie přesně zapadá.
Naši severní sousedé si budují kariéru dlouhá léta, vznik kapely, který proběhl v roce 2003, ale pamatuje pouze zpěvačka a kytaristka Marta Gabriel. Právě na ní víceméně všechno stojí, její nakřáplý hlas je plnohodnotně tažný a svůdný. Také muzika stojí za hřích, jakkoli samotný rozjezd alba připomíná, koho jiného, než Iron Maiden. Když ale do hry vstoupí znásobené zpěvy, zdvojené melodické vyhrávky a mnohdy opravdu vysoce chytlavá sóla, spojnice s Brity začnou zlehka povolovat. Některé postupy dokonce zavanou power metalem, ať už jde o úvodní titulku, tak další, především rychlé skladby jako "Down In The Crypt", "Asenath Waite" nebo "Lost In The Dark".
Kvintent hudebníků - mezi které nově spadá i švédský pirát Ced, jenž album nabubnoval, namixoval a složil i několik skladeb - se nicméně nedokázal vystříhat některých neduhů, jež jsou typické pro klasický heavy metal. Riffy jsou občas příliš suché, některé vokální pasáže až příliš nenápadité ("Whispers From Beyond", "The Calling"). Na vypnutí alba to ale určitě není, v playlistu je naopak ukryto dostatečné množství atraktivních momentů, k těm již vyjmenovaným můžeme přidat příjemně vláčnou položku "Sleeping Giants" s působivě vztyčeným refrénem, případně závěrečný coversong "Welcome Home" od King Diamond, ve kterém si zahostoval samotný Andy LaRocque. Albem "The Cult" Crystal Viper upevnili svoji pozici na heavymetalové scéně a řekli si o pozornost všech, kteří se s touto kapelou doposud nesetkali.
|
