Při prvním pohledu na sestavu, která nahrála páté album „In The Night“, muselo nezasvěceného příznivce Dream Evil docela zamrazit. V sestavě nezůstal kámen na kameni…, při důkladnějším prozkoumání však vyšlo najevo, že na těch nejdůležitějších postech zůstala sestava Dream Evil nezměněná a Niklas Isfeldt, Fredrik Nordström a Peter Stalfors jen ukryli svá jména za přezdívky, na svém postu zůstal i bubeník Patrik Jerksten (Pat Power), jediným novicem se stal kytarista Daniel Varghamne (Dannee Demon). Ten pro toto jediné album plně nahradil Markuse Fristedta (Mark Black), který se předloni u příležitosti nahrávání desky „Six“ znovu ke kapele vrátil.
„In The Night“ by mohlo být jakýmsi bilančním albem Dream Evil. Asi nejlépe spojuje oba póly, které kapela na svých albech dosud představila. Prostor dostanou jak melodicky nadýchané skladby, tak valivé, zaťaté a silové přímočarky, přičemž poznávací znamení, na kterých kapela vždycky stavěla, zůstávají samozřejmě v plné pohotovosti – intenzita, důraz, čistý a silný zvuk, dobré nápady s využitím lecjakých klišé, jedinečný Isfeldt, kterému v některých skladbách ideálně nahrávají až výhružně znějící sbory, z čehož se rodí nejsilnější momenty alba (a čím se zároveň Dream Evil nejvýrazněji přibližují ke svým krajanům Hammerfall a sem tam se jim do cesty pletou Manowar). O důležitosti příchodu Danneeho Demona svědčí fakt, že je autorsky podepsán pod skladbami, které aspirují na vrcholy tohoto alba – úvodní nářezovka „Immortal“ se šťavnatou kombinací ostrých a neposedných riffů, krásně sjízdné melodičnosti, dokonale pružného zpěvu, silného chorálu a krásně klišovitého a capella závěru je s výjimkou textu jeho dílo, napínavá a rtuťovitá „On The Wind“ s ideálně halekacím sborovým nápěvem, která kapelu vrací do lehkosti debutového alba, je pak společným dílem Danneeho a Niklase, sekanou přímočarku „Kill, Burn, Be The Evil“ si vzal na bedra kompletně. Výborně funguje zjemňující smyčcová sekce ve finální „The Unchosen One“, která svojí náladou dá vzpomenout na skvělou (téměř jmenovkyni) „The Chosen One“, svoji lehkou plačtivostí spolehlivě zabírá i balada „The Ballad“. Samozřejmě, že Dream Evil si vědí rady i v agresivnějších položkách, jen bez té vzdušnosti odlehčenějších momentů jsou snáz zaměnitelní a jako by jim v téhle syrovější poloze daleko snáz docházely nápady („Electric“, „Frostbite“).
Od svého čtvrtého alba „United“ Dream Evil ubrali na tempu vydávání alb a začala klesat i síla jejich nahrávek. „In The Night“ se objevilo čtyři roky po svém předchůdci a zuby nehty ještě udrželo kvalitu předchozího alba. Jako by k tomu, aby ze sebe tahle parta vykřesala to nejlepší, bylo zapotřebí co největšího tlaku a co nejkratší doba na přípravu nového alba. Když totiž Dream Evil pauzu mezi dvěma deskami natáhli na rekordních sedm let, jako v případě dosud posledního alba „Six“, byly z toho docela rozpaky. Z tohoto pohledu je vzpomínání na „In The Night“ ještě optimistické, i když nejlepší časy Dream Evil už byly zjevně u svého konce.
|
