Czech Rock Block je dnes již naprosto kultovní záležitost, o čemž mimo jiné svědčí pořadové číslo 13 a návštěvnost, kterou bych odhadoval kolem 8 tisíc lidí (slyšel jsem i větší číslo, těžko říct..). Na to, že kapely, které na této akci vystupují, jsou k vidění celkem často ve všech koutech republiky, je to číslo takřka neuvěřitelné. Z festivalu se prostě stala tradice a myslím, že většina lidí na sestavu kapel ani nehledí. Ono se toho ostatně rok od roku moc nemění. Já se tenhle rok vydal poprvé a musím říct, že mě to docela překvapilo. Po organizační stránce velice profesionální práce. Samozřejmě se našlo pár chybiček, hlavně by měl někdo držet zábrany před podiem. Pak by se pořadatelé nemuseli divit, že při koncertě DEBUSTROLu vydrží jen chvilku. Na akci se dalo normálně projít se všemi možnými věcmi a teprve tady jsem si uvědomil, že to možná není úplně to nejlepší. Na podium pak totiž může přiletět opravdu cokoliv... Čeho jsem si nemohl nepovšimnout, je neustálá smršť kelímků s pivem. To je sice normální na každé akci, ale tady to byl skoro extrém. Od zasvěcených jsem se dozvěděl, že je to v Plasech úplně normální. Teď ještě, jestli jsou normální lidi, co to hází. Za celý den jsem dostal kelímkem snad pětkrát do hlavy a kdybych si pak do jednoho vymáčel vlasy, tak věřím tomu, že mám pivko zadarmo, hehe... Lidí mraky, několik atrakcí, všeobecná pohoda, několik známých (Zdravím Honzu z Paya!). Byl to dobrý festík. Ale od začátku...
 První měl nastoupit DEBUSTROL, ale nestalo se tak. Jméno úvodní kapely jsem nepochytil. Celkem příjemný bigboš, ale nažhavenost na následující thrash metalový uragán byla silnější. Krkání, které nás vrací do dob živého EP „Protest Live“ a Kolinssova družina je tu. Totální masakr a standardní vystoupení. O DEBUSTROLu se už popsaly opravdu stohy papíru a nemá se proto cenu několikrát opakovat. Tahle parta patří k naší naprosté špičce, co se týče koncertů. Jejich agresivní hudba vás tak nabuší energií, že máte chuť ničit všechno kolem a vůbec vám nevadí, že huntujete vlastní tělo. Prostě mazec a opět se klaním...
Na VISACÍ ZÁMEK jsem se těšil, protože mým očím vždycky nějak unikli. A jejich set mě opravdu nezklamal. Areálem totiž zavládl pravý nefalšovaný punk/rock, ze kterého byla cítit naprostá nadlehčenost a pohoda. „Traktor“ musel nakopnout snad všechny lenochy, co se váleli po areálu...
KRUCIPÜSK mě nikdy za srdce nechytil a nebylo tomu tak ani zde. Neříkám, že některé věci nejsou špatné, ale i tak si myslím, že je to možná až moc přeceňovaná banda. Kotel byl ale slušný, takže jsem měl problém nejspíš jenom já...
ŠKWOR jsem měl možnost vidět týden před tím v Tlumačově, takže jsem mohl srovnávat. Myslím, že v Tlumačově kapela více tlačila na pilu, což jí vůbec neuškodilo. Tady mi to přišlo trošku uhlazenější, prostě aby se to líbilo všem... Lepší koncert než na Basinfire Festu v červenci, ale i tak si dovolím napsat kacířský názor, že dříve jim to šlapalo daleko lépe. To ještě ale nebyla v zádech zlatá deska...
Česká black metalová legenda TÖRR mě před měsícem na Basinu docela zklamala. Doplatili hlavně na hodně slabý zvuk a nemůžu se ubránit dojmu, že tady to se zvukem nebylo o moc lepší. Nevím, co je tak složitého na nazvučení trojčlenného bandu. Naštěstí se to po třech úvodních kouscích z novinky zlepšilo a ke konci už to bylo celkem v pohodě. TÖRR je další kapela, u které už nejspíš bude navždy platit, že stará klasika je nepřekonatelná. Bylo to cítit i v zástupu posluchačů, kteří úvodní věci vzali celkem dost chladně. Určitě za to může i fakt, že „Törritorium“ nemá úplně každý ještě naposlouchané, protože při zastávce u „Made In Hell“ už to bylo lepší, ale když se spustilo „Kladivo na čarodějnice“, tak teprve začal pořádný koncert. Vytvořil se již klasický kotel, kde do sebe fanoušci šili jak šílení. Vše vyvrcholilo v závěrečné megapecce „Kult ohně“. Mám stále ale dojem, že koncerty k desce „Made In Hell“ měly větší šťávu...
 DOGA mě na Basinu dost zklamala. Tady to bylo o něco lepší, ale i tak můžu opět říct, že to bývalo daleko lepší. Naprosto průměrné vyřvávačky, které na druhou stranu své posluchače mají. Co si ale budeme povídat, „Nejsi nevinná“ nad ostatními skladbami trčí jak Mount Everest. Novou desku jsem ještě neslyšel, ale nepřehnal to tentokrát Izzi se svým zpěvem? Mám totiž dojem, že víc než o zpěv se jedná o recitativ. Že by návštěva u Leoše Mareše? Hehe...
První moje velice očekávaná parta na to vlítla těsně před osmou. HARLEJ jsem ještě s Tomášem za mikrofonem neviděl, takže zvědavost byla velká. V jeho kvality jsem věřil hned od začátku, protože ho velmi dobře znám z působení v bigbítové MASHi. Ostatně právě MASH vždycky drhla „Piliny“, takže jsem mohl tušit, jak se s tím popere. Popral se na výbornou a myslím, že HARLEJ výměnou frontmana nic neztratil. Sice jsou to úplně rozdílné osobnosti, ale oba mají svoje charisma a ač občas Tomáš použije nějakou Šafránkovu pózu, tak je hlavně svůj a to je myslím dobře. Zpěvově to všechno zvládá, i když rýpalové se vždycky najdou. Občas mi zněl i totálně jako předchůdce, což mě osobně při rozdílné barvě hlasu překvapilo. Celý set byl energetický a výborný. Sice mi to chvílemi přišlo trošku divné, ale to je jen a pouze ze zvyku. Přece jenom Šafránek byl velice specifická osoba a občas ho na tom podiu hledáte... Hodně mě znechutil hlouček „fanoušků“ v kotli, co neustále chrlil na zpěváka nadávky a urážky. Bylo to samozřejmě nepřeslechnutelné, takže i samotná kapela to nevydržela a dala to najevo. Jak se patří, tak značně po svém a z celé situace udělali ještě dobrý vtip... Kolinss (Ještě jsem zapomněl, že měl opravdu pěkné triko, hehe..) hodil vražedný výraz a „fanoušky“ zchladil vodou. Pro ty nechápavé – Vláďa Šafránek kapelu opustil z vlastní vůle, takže už byste to také mohli pochopit. Urážet umí každý... Nebo to měl podle vás HARLEJ zabalit?
Troška oddechu přišla s Petrem Kolářem. Moc jsem nečekal a moc jsem také nedostal. Zcela průměrné rockové písničky nezachránil ani fakt, že Petr je pan zpěvák (i když mi jeho barva hlasu nikdy pod kůži nevlezla) a druhý Petr, tentokrát Henych, je pan kytarista. Byl to takový ten střední proud, neurazí, ale ani nepřekvapí. Pod podiem to bylo celkem nebezpečné, protože kelímková smršť byla nejsilnější za celý fest...
 A pak přišel jasný, avšak nejprve nečekaný, vrchol!!!! Na TUBLATANKU jsem se nehorázně těšil, ale tak nějak jsem byl smířen s tím, že na staré dobré časy můžu zapomenout. Stačila pouhá zvukovka, kdy Maťo zpustil „Skusíme to cez vesmír“ a byl jsem na kolenou. Ano, TUBLATANKA mě srazila na kolena, a myslím, že nejenom mě. Totální jízda a chvílemi opravdu nehorázný nářez. To vše se střídalo s klidnějšími, avšak vkusnými a neméně dobrými peckami. „Já sa vrátím“, „Šlabikár“, „Vo velkej škole dní“ nebo „Pieseň pro Doda“. Naprosté libovky, které nemohly nechat nikoho chladného. Největší peklo bylo ale přichystáno na závěr. „Skusíme to cez vesmír“ a „Pravda víťazí“ byl tak nehorázný nářez, že jsem nevěřícně koukal, kde se to v pozůstalé trojce bere. Klaním se až k zemi Maťo, Petere a Juraji, bylo to dechberoucí!
Po slovenské smršti přišel čas pro další legendu – ARAKAIN. Tuhle partu jsem už viděl poslední dobou tolikrát, že opět nemá příliš velký význam se nějak zásadně rozepisovat. Řekl bych, že tentokrát tahle parta předvedla nadstandartní set. Zazpíval si i Petr Kolář. Všichni mohli být spokojení...
Akci uzavíral ALKEHOL, který jsem ale už poslouchal pouze cestou do vysněné postele. Noční z pátku na sobotu udělala prostě svoje a únava zvítězila...
Řeknu vám, je to trošku zvláštní tahle akce... Když se podíváte na seznam kapel, tak většina byla např. ve Spáleném Poříčí na Basinfire Festu a lidí tam tolik nepřišlo, přičemž tam bylo o 70 kapel víc. Je to opravdu zvláštní a pro mě třeba nepochopitelné. Ale co já vím, jak bude vypadat Basin, až bude mít třináctý rok. Czech Rock Block se povedl a já strávil další příjemný den s příjemnými lidmi a hudbou. Připojuji se tedy k tradici a příští rok se uvidíme zase. Musím také překonat kolegu Honzu z Paya, který se vychloubal, že už je tu snad desátým rokem. Mám tedy co dělat...
|
