Asi je dobře, že se Daniel Brennare se svými Lake Of Tears nikdy příliš nesnažil udělat pokrevního sourozence přelomového alba „Forever Autumn“. Šlo o tak jedinečnou nahrávku, že to okřídlené rčení o nemožnosti vstupování do jedné řeky je zcela na místě. Proto očekávání v souvislosti s vydáním nové řadovky Lake Of Tears byla spíš v tom směru, kam se v průběhu desetileté studiové odmlky nasměrovaly Danielovy chutě. To, že ho v průběhu této doby opustili oba parťáci, kteří se podíleli na vzniku alba „Ilwill“ není až tak zásadní – Lake Of Tears jsou hlavně o Danielových hudebních vizích a tak aktuální deska „Ominous“ mohla klidně vzniknout jako Danielovo solitérské dílo s výpomocí hostujících hudebníků.
Co je zásadní, Daniel neopouští svět melancholie a smutku. To, že tam je nejsilnější, je z „Omnious“ jasně patrné. Když z posmutnělého těžkého mraku uniká do světa elektroniky nebo postpunku, trochu to ztrácí tah i atmosféru. Proto úvodní živější a elektronicky studená (jak samotný vesmír, kam nás Lake Of Tears zatáhnou) „At The Destination“, s výrazným oparem gotického roku může dávné příznivce kapely trochu vyplašit, depresivní hluboké tóny však nenechají ani tuto svým způsobem jedinečnou věc utéct z primární nálady alba. Tu Daniel posiluje i poměrně častým využíváním určité jednotvárnosti a vytěžováním nekomplikovaných motivů až do jejich posledního zrnka. S následnou „In Wait And In Worries“ už Brennare rozehrává svoji typickou plíživou a nikam nespěchající pouť nenápadné naléhavosti a nevtíravé hry na city, kterou dokáže v podstatě velmi minimalisticky (ale o to účinněji) vyhrotit. Tuhle matrici využívá v „Oimous Too“, „Cosmic Sailor“ (škoda jen zbytečně zmlklé pasáže), i v závěrečné „In Gloom“, která svým lehce pozitivním nádechem pustí na desku trochu uvolnění. Je obdivuhodné, že tahle v podstatě jednotvárná nálada může být v Brennareho rukou natolik tvárná, aby nezačala splývat nebo unavovat.
Těžká melancholie, která se sem tam rozběhne do živějšího tempa a rockovějšího nádechu. Jenže nezapomeňte na to, co již samotným názvem Brennare prozrazuje. V tom je možná ten největší posun od nejslavnějších časů Lake Of Tears. Do jejich tradičního smutku skutečně velmi výrazně promlouvá plíživá zlověstnost…
|
