Třicet let prý nosil bubeník Savatage a Trans-Siberian Orchestra Jeff Plate v hlavě myšlenku na projekt Alta Reign, jenž právě dospěl k debutovému albu „Mother`s Day“. Třicet let psaní, poslechů, učení, plánování a čekání na ten správný okamžik… a výsledkem je album, které by mohlo zajímat milovníky A.O.R. i hard rocku, progresivně technických metalových kličkovaných, zajímavých riffů i vzdušných melodií, staromilských retro nálad a postupů. Tedy, mohlo by je zajímat, ale silně pochybuji, že by je mohlo i plně uspokojit. „Mother`s Day“ má totiž dva poměrně velké problémy – tím největším jsou mdlé pěvecké výkony, které mohou i nadějně znějící nápady (není jich zase tolik a nejsou kdovíjak zásadní), když ne rovnou udusit, tak alespoň ztlumit, tím o něco menším je fakt, že výše zmíněný výčet hudebních elementů se teoreticky jeví obtížně spojitelný. A praxe to potvrzuje...
Díky tomu jsou Alta Reign nejsilnější v momentě, kdy dávají na odiv své hráčské schopnosti, případně když staví na prosté písničkovosti. V první linii tak stojí kraťounká jazzem načichlá instrumentálka „Esc (escape)“ (zdůraznit lze i další instrumentálku „Passage“, ta je však ve své zklidňující náladě přece jen méně výrazná), ve které nástroj druhé hlavní postavy projektu, klávesandy Jane Mangini zní velmi svěže, a závěrečná „Rise“, která z poměrně dravého a napínavého úvodu sklouzne do příjemné balady s naléhavým a emotivním zpěvem a tklivou kytarou. To jsou skladby, kde vše zcela přirozeně a komplexně funguje. Na zbytku alba jako by se Alta Reign prali sami se sebou. Nepřekvapí, že skvěle fungují (a někdy i velmi dobře koušou) kytary – není potřeba zaštiťovat se účastí Crisse Cafferyho či Joela Hoekstry, jejichž hra v „Rise“ (první jmenovaný) a v titulní „Mother`s Day“ (druhý jmenovaný) je prostě dokonalá, Tommy Cook, Collin Holloway i Zach Hamilton odvádí se strunami také skvělou práci. O barevnosti kláves (byť pokud některý z nástrojů občas zní troch nepatřičně a invazivně, jsou to právě klávesy) a lehkosti bicích také netřeba pochybovat, takže zaměříte-li se na hráčskou stránku věci, má Alta Reign obrovský potenciál. Jenže co naplat, když chtějí být Alta Reign dravější, jejich skladby jako celek ne a ne plně nakopnout. Když chtějí být houpavější, nedaří se jim melodicky nadýchnout a rozkošatět. Zpěvu schází jakákoliv identita, což je o to smutnější, že se do něj pouští hned dva ze zmíněných kytaristů.
Najde se řada mnohem horších progresivních kapel, najde se hromada daleko vyčpělejších A.O.R. spolků, najde se zástup daleko bezradnějších vyznavačů retra. V jednotlivostech, postavených na těchto elementech, Alta Reign nabídnou velmi silné momenty, jako celek jim ale „Mother´s Day“ prostě moc nefunguje.
|