Giacomo Voli (Rhapsody Of Fire), Ivan Giannini (Derdian), Morby (Domine) nebo Roberto Tiranti (Labyrinth). Nejen tyto hudebníky si k tvorbě debutu svého projektu Embrace Of Souls pozval do studia skladatel a bubeník Michele Olmi (Chronosfear). Výčet daných jmen jasně vypovídá o žánru: ano, budeme zde mluvit o power metalu italského typu. V hudební rovině mi je máloco bližší, proto jsem se do poslechu díla "The Number Of Destiny" pouštěl s nemalou radostí.
Ta mě však brzy začala přecházet, album totiž začíná celkem strašidelně. Podivné chrastění na startu úvodního songu "New Hope" vypovídá o další nezvládnuté zvukové produkci. Dvakrát škoda, protože když do tónů vstoupí vokální linky, začne být zřejmé, že skladatel Michele Olmi úplně mimo není. Refrén dané zjištění jenom potvrdí, člověk z toho ale kvůli soundu nadšený být nemůže. "Far From Sky" navazuje na tradiční školu italského poweru, na dobré melodie se nalípne rychlé tempo, chorus neohroženě vzlétne do oblak, a protože si v této době ušní soustava už trochu přivykne mrzké produkci, není výsledný dojem úplně špatný.
Baladická položka "In The Castle" neobsahuje metalové chrčení a její chytlavý obsah proťukaný černobílými preludii spolehlivě zabírá. "Shape Your Fate" jede na symfo-speedu a vede si lépe, nežli podobně laděný následovník "My Dreams". Podobné drobné výkyvy pokračují až do skladby "Welcome To My Hell", ve které italský autor přijde s neoklasickým melodeathem ve stylu původních Children Of Bodom, což je tah nečekaný, trochu zvláštní a přehnaně dlouhý, ale nakonec ne úplně špatný. Ještě více líbivosti nabídne závěrečná kompozice "Il Numero Mistico", kterou táhnou k výšinám procítěné zpěvy Roba Tirantiho, poletující na lehkých i hymnických smyčcích. Zkrátka silných momentů zde není málo, nebýt jednoho zásadního zádrhelu. To už bych se ale opakoval.
|
