Když v ryze hard rockové kapele nahradí zpěváka, kterého to táhne spíš k power metalu, křikloun, který je v hard rocku jako doma, jaká je pravděpodobnost, že to kapelu ještě víc nakopne? Teoreticky hodně vysoká. Prakticky se ovšem nemusí papírové předpoklady vždy naplnit. A to dokonce ani v případě, že mluvíme o takové personě, jakou je David Readman.
Readmanův návrat do Voodoo Circle, při kterém se znovu vystřídal s Herbiem Langhansem, ale není důvodem, proč šesté album kapely s názvem "Locked & Loaded" zaostává za tři roky starým předchůdcem "Raised On Rock", na kterém si Langhans užil svou jednozastávkovou anabázi v řadách Voodoo Circle. Daleko důležitější je fakt, že parta kolem kytaristy Alexe Beyrodta a basáka Matta Sinnera, kterou na aktuální desce posílil u bicích i navrátilec Markus Kullman, jenž ve Voodoo Circle strávil za bicími pětiletku na přelomu první a druhé dekády tohoto století, napsala hodně profesorské skladby, které sjíždějí až kamsi k neotesanějšímu základu stylu, koketují až s rutinou, ale přitom postrádají obvyklý zápal. Hard rock téhle kapely nebyl nikdy kdovíjak vzletnou záležitostí, Voodoo Circle vždy byli docela syroví, což jim zůstalo, stejně jako lehké pokutování třeba po Whitesnake. Není sporu o tom, že v sestavě kapely se sešli muzikanti, jejichž jména jsou zárukou skvěle odvedené práce a k samotnému provedení alba nelze říct nic jiného, než že přesně tato kritéria Voodoo Circle plní. Jste-li příznivci precizně zahraného, čitelného, syrově nehitového, staromilského hard rocku, který jde až na dřeň stylu, muziky, u které poměrně často větší roli hrají detaily než samotná písnička, budete na správné adrese. Houževnatá muzika Voodoo Circle svým způsobem pulsuje, jenže těžko zvedne ze židle. Přitom svěží „Flesh & Bone“ v úvodu má švih, houpavě masivní titulní věc s výraznou baskytarou má v sobě obrovskou sílu, očouzená těžká bluesovka „The Song Is For You“ konečně pořádně zatřese s atmosférou a závěrečná „Chldren Of The Revolution“ díky lehkému závanu Pink Cream 69 silně obživne a nejvýrazněji nakopne předchozí náladovou usedlost dobré poloviny skladeb.
V současném v podstatě ideálním složení Voodoo Circle ztratili další kousek melodické lehkosti na úkor větší syrovosti. A tím přišli i o kus přitažlivosti. Není to nic, co by mělo kapele nějak zásadně pokazit fazónu, na to jsou tihle pánové přece jen dostatečně kovaní (v uších příznivců echt starého hard rocku možná dokonce právě nabrali lepší vítr), ale za mě je tahle deska z trojlístku, vydaném v posledních šesti letech, jednoznačně na chvostu.
|
