„This good life it´s splendour…“
Tak trochu by se dalo říct, že tahle deska není až tak úplně o samotném obsahu, ale i o příběhu, který stojí za jejím vznikem. Zpěvák dánských Pretty Maids Ronnie Atkins se třicet šest let (!) poté, kdy poprvé zapsal svůj nezaměnitelný hlas do vinylových drážek, rozhodl nahrát své první sólové album. Důrazným impulsem k tomuto rozhodnutí byla nemilosrdná lékařská diagnóza. Zhruba před rokem, když už se zdálo, že Ronnie začíná vyhrávat svůj boj s rakovinou, přišla zdrcující rána – nemoc postoupila do takového stádia, že je neléčitelná… Z Ronnieho vyjádření o tom, kterak se rozhodoval nad dvěma možnostmi – přijmout fakta a buď cítit lítost sám nad sebou, nebo si stanovit cíl, následovat své sny a pokračovat v životě - trochu mrazí. V tomhle světle je jeho sólová prvotina prakticky nehodnotitelná, ať už by byla jakákoliv…
Ronnie však vyhrál na celé čáře. Nebudete-li vědět o okolnostech vzniku alba „One Shot“, prakticky ani náznakem vás nenapadne otázka, co se Ronniemu při tvorbě desky mohlo honit hlavou. Po hudební stránce je to veskrze pozitivní, příjemná, laskavá, hladivá, radostná písničková nahrávka. Jednak tím, jak neodmyslitelně je Atkinsův suverénní zpěv spojený s domovským spolkem, jednak tím, že Ronnie se při tvorbě alba „One Shot“ žádným způsobem nesnažil sejít ze své tradiční autorské cesty, není problém si představit, že řada skladeb by slušela samotným Pretty Maids, byť ti by je patrně uchopili o něco dravějším způsobem. Deska se zlehýnka pohupuje na neinvazivní rytmice s A.O.R. příchutí, obratně klouže po velmi chytlavých melodiích, záplava snadno zapamatovatelných zpěvných motivů je v podstatě nekonečná, nenucená atmosféra je pohlcující. Dominantním bodem nahrávky je dokonale vypointovaná titulní skladba s piánově křehkým úvodem, neskutečně přesvědčivým zpěvem, vzrušujícím dialogem se sbory a filozofickým textem (v těch je obecně možné najít nejsilnější odraz aktuálního stavu). Zbývající desítka skladeb ani v nejmenším nezaostává, i rozjásané „Real“ a „Subjagated“, emotivní „Miles Away“, laskavé „Picture Yourself“, zejména zásluhou kláves dramatické „One By One“, či písničkářské finále „When Dreams Are Not Enough“ v sobě mají úžasnou sílu a přesvědčivost. Připočtěte k tomu řadu zajímavých spolupracovníků, kteří Ronniemu s albem pomáhali – největší poděkování od Ronnieho si vysloužil producent a kytarista Chris Laney, pozornost určitě přitáhnou i kytaristé Pontus Norgren, Kee Marcello, Oliver Hartmann, či bubeník Allan Sørensen a rezultát je jednoduchý – tahle deska nemá chybu.
„One Shot“ vzniklo ve zvláštní době a navíc za hodně specifických okolností. Úžasné na něm je, že z něj dýchá přirozenost, jako kdyby se rodilo při společné práci všech zúčastněných v jednom studiu. Hudebně velmi silná, pocitově hořkosladká deska, dokonale odrážející sílu jednoho z nejosobitějších rockových zpěváků.
One shot One life
One chance to throw the dice
And we can’t waste another day no
One love two hearts
One go to play our parts in life
What if Tomorrow is too late…
|
