Není mnoho kapel, které míchají melodický metal s elekronikou a nevužívají přitom growlingové vokály. O to víc mě těší, že se švédští Metalite ani na třetí desce k tomuto tendečnímu kroku neuchýlili. Na druhou stranu mě mrzí, že se tvorba této party nijak kvalitativně nevyvíjí. Jakoby autorům stačilo, že si udělali nemalý tábor fanoušků a že v čele sestavy trůní vyložená krasavice. Jenže když se člověk na kapelu radějí dívá, nežli ji poslouchá, něco asi není úplně v pořádku.
Stejně jako v případě minulého alba i nyní platí, že se do hudby Metalite musím dostávat postupně. Songy většinou nechytají na první dobrou (oproti pohledu na zpěvačku), časem se ale začnou vynořovat líbivé motivy. Škoda, že v případě úvodní titulky je to refrén s několikrát okopírovanou melodií (např. "Rising Anew" od Power Quest). Leccos zachraňuje sólo, což je pasáž, která obecně nezabere Švédům mnoho času, o to více však fungují chytlavé kytarové kličky (viz "Talisman" a zejména "Peacekeepers"). Hlavním problém vězí jinde, a to v nedostatečném přísunu pamětihodných vokálních linek.
Kéž bychom se častěji dočkali tak melodicky smyslných okamžiků, jaký nabídne hlavní část polo-popíkárny "Alone". Rádiová vlezlost této písně zřejmě nesedne každému, na druhou stranu je pravděpodobné, že ortodoxní metaloví fandové mají problém s touto kapelou už z podstaty a do zkoumání její diskografie se ze zdravotních důvodů vůbec nepouštějí. Mohutně rozvětvené syntetické proudy žádají specifické publikum, u kterého lze nicméně předpokládat větší stylovou otevřenost a zároveň inklinaci k nasládlým skladatelským prvkům. Těch má být proto v tvorbě Švédů daleko víc, stejně tak by chtělo zapracovat na chytlavějším propojení elektroniky s metalem, aby do sebe obě vrstvy pronikaly s hladkou přirozeností. Nejlepší kooperace se odehrává ve skladbách "Talisman", "Beyond The Horizon" (kde dokonce dojde na progovou pasáž) a "We´re Like The Fire", ve kterých víceméně mizí hranice mezi eurodancem, popem ve stylu Ace Of Base a melodickým modern/power metalem. V takovým momentech bývají Švédové jedineční, což je na dnešní přecpané hudební scéně opravdu mimořádná skutečnost. Daleko častěji jsou ale jenom normální nebo maximálně mírně zajímaví, takže potenciální díra na trhu zůstává pořád částečně nevyplněna.
|
