6. listopadu 2020 svitla po celém světě pro fanoušky System of a Down naděje v lepší zítřky. Kapela totiž po patnácti letech vydala dvě nové písně – „Protect The Land“ a „Genocidal Humanoidz“, které reagovaly na probíhající vojenský konflikt v Náhorním Karabachu. Vyhrocená politicko-společenská situace vyburcovala všechny původní členy kapely a alespoň na chvíli je opět sjednotila. Neuběhlo ani pár měsíců a Serj Tankian se nechal slyšet, že vydá další sólo materiál…a naděje na novou desku System of a Down v původním složení opět zhasla.
Serj Tankian není na sólové dráze žádným nováčkem. Po třech úspěšných plnohodnotných deskách se vydal koketovat s jazzem, symfonickým orchestrem nebo elektronikou. A právě elektronika je na EP s názvem „Elasticity“ dominantním prvkem. Třiapadesátiletý arménsko-americký zpěvák deklaroval, že materiál byl již dříve zamýšlen pro další desku System of a Down. Původní aranže měly být pro známou kapelu více rockovější, ale jak už to u této bandy bývá, kreativní neshody nakonec zavdaly příčinu Serjovi, aby písničky částečně překopal a vydal je v rámci vlastní sólové tvorby.
Na výsledku je znát, že každá z pětice songů postrádá dravější a syrovější instrumentální složku, která je tady nahrazena právě výše zmíněnou elektronikou. Synťáky dodávají poměrně standardně zkomponovaným skladbám patřičný dekadentní rozměr s experimentálním feelingem, což rozhodně není každému po vkusu. „Elasticity“ nebo „Electric Yerevan“ se ale naštěstí můžou pyšnit výraznými a zapamatovatelnými refrény.
Serj využívá svého velkého vokálního rozsahu a především v nižších polohách se poslouchá velice příjemně. V konečném důsledku ovšem ani jedna z pěti písní nevyniká nad čímkoli z Tankianovy sólové tvorby. Původní záměr použít songy pro System of a Down a následně jim přearanžovat rockový ksicht (akustika, klavír, synťáky) si vybírá svou daň a naráží na jasné limity. Lyricky je EPčko klasicky nasycené politickými alegoriemi, juxtapozicemi a aktivismem ve vší bizarnosti a ztřeštěnosti. Přesně tak, jak jsme u Tankiana zvyklí. Světlou výjimkou je osobní zpověď „Rumi“, ve které charismatický zpěvák vyznává lásku svému synovi.
Název EP „Elasticity“ je záměrnou aluzí na „Toxicity“, ale tím veškeré styčné body s nejzásadnější deskou System of a Down končí. Nelze se ubránit pocitu, že stejně jako Scars on Broadway zoufale potřebují specifický Tankianův výraz, tak Serj se neobejde bez přímočarého Daronova rukopisu a zemitého zvuku. „Elasticity“ je veskrze průměrnou dvacetiminutovkou, která nikterak nemění pravidla hry. Obyčejný posluchač o nahrávku ani nezavadí a skalní fanoušek si ji zařadí do poličky mezi další kousky sólového snažení, přičemž příště sáhne po něčem skladatelsky, pěvecky i lyricky hodnotnějším a sofistikovanějším. Žádné „Elect The Dead“ nebo „Harakiri“ se tentokrát nekoná.
|
