Italové Frozen Crown to dlouhodobě chtějí uhrát na vizuál. Lákají na ženské půvaby, jenže tato povrchní hra se trochu zadrhla, když z kapely nedávno odešla většina osazenstva, včetna exoticky vyhlížející kytaristky Talii. Principála Federica Mondelliho to ale dvakrát nerozhodilo a na volné místo brzy dosadil někoho jiného. Tím někým je opět žena, čímž se potvrzují myšlenky o sázce na vzhled. Asi bych se v tom tolik nerýpal, kdyby tato prvoplánovost nečpěla rovněž ze samotné muziky Italů.
Zdá se, že zaskřípání, které přišlo na předloňském albu "Crowned In Frost", nebylo dílem dočasně nepříznivého sledu událostí či krátkodobé uzávěry inspirací. Mix power metalu s heavíkem nebo melodeathem do jisté míry pořád zabírá, jenže líbivá sóla a vyhrávky dneska servíruje kde kdo. Chce to přidat něco navíc, pěkná zpěvačka (kytaristka) všechno nezachrání. Naopak, projev divy Giady Etro se již podruhé stává přítěží, a to nejen z důvodu nijak výjimečného zabarvení (ano, můj názor na tuhle zpěvačku se oproti debutu změnil), ale hlavně kvůli nenápaditým vokálním linkám. Tuto skutečnost se opět snaží zakrýt umělohmotné protahování pěveckých frází, jde však o natolik průhlednou taktiku, že brzy začne lézt ušima.
Jde to až tak daleko, že při nástupu slokových vokálů třetího songu "Far Beyond" si budeme myslet, že stále pokračuje předešlý kus "Towards The Sun", v němž zazní velmi podobná intonace. A pocitové shody pokračují - sloky "Crown Eternal" jedou to samé. Do této skladby sice vnikne growling, nic moc ale neřeší, jelikož kde není nápad, posluchačská pšenka nepokvete. Což se týká i dalšího kousku s melodeathovými prvky, tentokrát závěrečné a téměř desetiminutové položky "Blood On The Snow", ve které už o chytlavost nezavadíme, ani kdybychom měli nasazené nejvýkonnější naslouchátko. Dalším zhola zbytečným příspěvkem je - nikoli bonusový! - coversong "Night Crawler" od Judas Priest.
Světlá místa existují - krom řady instrumentálních úseků může zapůsobit úvodní "Embrace The Night", a to díky zmodernizovaným kytarám a svižnému tempu, dojem ale následně pošramotí, co jiného, nežli nezajímavý refrén. Dále by si šlo vychutnat chorus "The Water Dancer", který poprvé a naposled přichází s průraznou hitovou melodií, škoda, že je vykradená. Italové Frozen Crown nejdou dobrou cestou, naopak se zdá, že vše potenciálně zajímavé vyřkli na debutovém zápisu "The Fallen King" a teď už nemají co nabídnout.
|
