Norští Einherjer se stali za pětadvacet let činnosti velmi respektovaným pojmem na metalové scéně. Proto bylo také jejich nové album „North Star“ očekávaným dílem a zároveň se stalo důvodem vyzpovídat frontmana kapely a jednoho ze dvou původních členů Frodeho Glesnese. Ten ochotně popsal novou desku a vysvětloval, proč už dnes Einherjer nespadají do čisté škatulky vikingského metalu, přestože jejich název k této mytologii stále odkazuje. zmínil i poslední změnu v kapele, při které Einherjer přišli o svého zakládajícího člena, kytaristu Aksela Herløeho.
Mohl bys nejprve vysvětlit váš název? Co znamená Einherjer?
Jméno Einherjer pochází ze staroseverské mytologie. Označuje lidi, kteří zemřeli čestnou smrtí a stali se bojovníky v Odinově stráži. Einherjer je válečník v posmrtném životě. Život Vikingů po smrti. Je to perfektní heavymetalové jméno kapely. Kromě výslovnosti samozřejmě. Ale poradím trik pro lidi mimo skandinávské země. Nezapomeňte, že J není vyslovováno jako anglické J. Je to jako „Y“. [EIN] + [HERR] + [YER], to by vás měli dostat docela blízko.
Aktuálně máte venku desku „North Star“. Jaký je podle tebe největší rozdíl mezi ní a předešlým albem „Norrone Spor“?
Je to novější a lepší (smích). Náš recept neměníme z alba na album. Pokračovali jsme v cestě, kterou jsme začali před deseti lety na „Norrøn“, základní myšlenka je stejná, vytvořit co nejlepší heavymetalové album. Inspiraci čerpáme z norské lidové hudby a skladatelů jako Edvard Grieg a Geirr Tveitt. Smíchej to s nádechem vlivu klasických extrémních metalových kapel a jsi doma. Plný severský heavy metal. Nové písně jsme začali psát bezprostředně po „Norrøne Spor“, takže přechod z jednoho alba na další byl velmi hladký. To je přirozený vývoj.
Velkou roli na desce opět hraje vikinská tématika. Proč jste se pro ní kdysi rozhodli?
Je to důležitá součást našeho výrazu. Bylo to tak od samého začátku v roce 1993. Po přestávce, kterou jsme měli mezi lety 2004 a 2008, se ale věci vyvinuly trochu jiným směrem. Změnili jsme způsob, jakým jsme k celé věci přistupovali. Tématika je tam stále, ale mytologie a naše dědictví už asi nejsou tak výrazné, jako tomu bylo v devadesátých letech a krátce po roce 2000. Texty jsou nyní osobnější a upřímnější. V dnešní době používám pro své texty více věcí ze sebe a ze svého života, i když jsou stále zabalené ve skandinávském znění. V tom je důležité zachovat kontinuitu.
Vaše novinka sklízí v hudebních magazínech velmi dobré recenze a mluví se o ní jako o nejpropracovanější nahrávce vaší kariéry. Souhlasíš s tím?
Chceme argumentovat vynikajícími recenzemi? (smích) Celkově vzato je to jen názor posluchače, ale pro nás je skvělé získat takový druh zpětné vazby. Navíc vím, že jsme tentokrát udělali něco opravdu dobrého, a je pro nás odměnou zjistit, že to ostatní vidí stejně jako my.
„North Star“ jste nahrávali ve tvém studiu Borealis během pandemie. Jak covid ovlivnil nahrávání této desky? Pocítil jsi nějaké omezení?
Opět jsme použili moje studio, všechno jsme v něm nahráli a smíchali. Jedná se o poloprofesionální studio se skvělou výbavou a opravdu dobrými místnostmi. Pracoval s námi náš velmi dobrý přítel Jaime Gomez Arellano z Orgone Studios ve Velké Británii. Bylo pro nás důležité zachovat kontinuitu v naší práci ve světě, který se zbláznil. Proto covid tento proces příliš neovlivnil, jen ho to trochu oddálilo. Nahrávací relace pro „North Star“ začaly už v únoru 2020, ale v polovině března se všechno uzavřelo. Celá situace s domácím doučováním a domácí mateřskou školou u nás na několik týdnů zabila rock n`rollovou atmosféru. Naštěstí nahráváme v mém studiu, což nám umožnilo pracovat i s virem před naším prahem. S již nahranými bicími jsem mohl pokračovat v natáčením basů, kytar a vokálů. Ole (Sønstabø, kytarista kapely, pozn. aut.) udělal většinu svých sól u sebe doma a já jsem je ve studiu znovu zesílil. Byl to trochu osamělý proces nahrávání alba, ale stejně se nám podařilo načerpat dobrou energii a myslím, že se to odráží na naší práci. Datum vydání bylo posunuto z října na únor, ale to už nás tolik nepálilo.
Jako první ochutnávku z desky jste vypustili song „Stars“. Proč právě tento?
„Stars“ už byla napsána s úmyslem, že se bude jednat o první singl z alba. Ne z komerčního hlediska, ale byla to poslední píseň, kterou jsme s Gerhardem (Storesundem, bubeník a klávesista kapely, pozn. aut.) napsali a pokusili jsme se na ní shrnout celé album. Je to vlastně taková titulní skladba bez názvu alba. Vždy je těžké si vybrat singly, ale myslím, že dva první „Stars“ a „The Blood And The Iron“ poukazují rozmanitost alba. Zpětná vazba od fanoušků byla ohromná u obou věcí a jejich videí. Singly jsou skvělé, ale nejdůležitější je album jako celek. Singly jsou jen otázkou toho, jaké písničky chceš lidem nabídnout, aby je poslouchali jako první.
Dokáží tedy tyhle dvě skladby vystihnout atmosféru celé desky?
Myslím, že na „North Star“ je hodně různých nálad a atmosfér. Od temnoty „Listen To The Graves“ až po oslavu naší domoviny ve „West Coast Groove“. Ukázali jsme náš současný směr. Víme, kam jdeme. Několik odboček zde samozřejmě je, ale to jen přidává na intenzitě zážitku. Je to rozmanité album. Mělo by to být něco pro všechny fanoušky heavymetalové hudby.
„North Star“ působí kompaktním a sevřeným dojmem. Má album nějaký ucelený koncept?
Spíš ne. „North Star“ mi připadal jako dobrý celkový titul, který odráží určitý směr a pomáhá nám zůstat v našem kurzu. Ale neustále se vyvíjíme. Jako lidi, jako hudebníci, jako skladatelé i jako kapela, což ukazuje náš další směr. Naší vnitřní „North Star“, která nás vede k naší vášni, účelu a životnímu směru obecně.
Podle vašich propagačních materiálů je nové album o hledání stability v měnícím se světě. Mohl bys to trochu blíže vysvětlit?
No… Ano i ne. „North Star“ či polární hvězda je symbol s mnoha významy. Od úsvitu času to bylo považováno za pevný bod severní oblohy, něco stálého. Potřebujeme něco stabilního v tomto rychle se měnícím světě, ve kterém žijeme. Potřebujeme určitý směr, který nám pomůže udržet náš kurz. Jednoho dne znovu získáme rovnováhu.
Loni Einherjer opustil kytarista Aksel Herloe a nahradil ho Tom Enge. Jaký byl důvod k této výměně?
Žádné drama za Akselovým odchodem nehledej. Na všechno je třeba čas a on chtěl trávit více času se svou rodinou. Žádný problém. Odešel za nejlepších možných podmínek. Rozešli jsme se jako přátelé a jsme stále v kontaktu.
Podílel se Tom Enge na tvorbě „North Star“ nebo přišel do kapely ve chvíli, když už album bylo napsané?
Tom je dlouholetým přítelem kapely. Multiinstrumentalista, navíc se skvělým hlasem. Pracoval jsem s ním na různých projektech v mém studiu, takže jsem věděl, co umí a proto jsem mu navrhl místo po Akselovi. Přišel, když už jsme „North Star“ dokončovali, takže se toho příliš neúčastnil. Ale jsem si jist, že bude přínosem pro další práci Einherjer.
S „North Star“ jste se po pětadvaceti letech od debutu „Dragons Of The North“ vrátili k labelu Napalm Records. Co vás k tomu vedlo?
Smlouva s Indie Recordings byla naplněna vydáním „Norrøne Spor“, takže nastal čas, abychom se poohlédli po novém labelu. Napalm byl na užším výběru a rychle jsme se dohodli. Jsem opravdu rád, že jsme u Napalmu zpět. Vyrostli ve velkou firmu se silným zastoupením a jsem si jistý, že dokáží naši hudbu dostat k lidem lépe než menší labely. Protože máme rádi to, co děláme, tak to chceme sdílet s co největším počtem lidí. Pro nás je to krok nahoru.
Letos slavíte dvacet pět let od vydání vašeho debutu. Máte připravené nějaké speciální oslavy jako třeba reedici, dobový živák a podobně?
„Dragons Of The North“ tehdy nevyšlo na vinylu. U příležitosti dvacátého výročí alba jsme jej proto znovu nahráli a pak celou desku hráli živě na různých festivalech po celé Evropě. Myslím, že si musíme alespoň počkat na třicáté výročí, než něco podobného znovu uděláme (smích).
V kapele působíš od samých začátků. Mohl bys popsat posun, jakým Einherjer prošli?
Ano, jsem jedním ze dvou původních členů kapely. Gerhard je ten druhý. Prožili jsme toho hodně. Od prvních dnů, kdy jsme strávili nespočet hodin ve zkušebně a vyzkoušeli mnoho našich přátel jako zpěváků, až jsme udělali demo „Aurora Borealis“. Od té doby jsme opravdu nikdy nezměnili směr. Vvyvinuli jsme náš zvuk a dokonce jsme udělali jeden nebo dva ostré kroky stranou, ale podstata je stále stejná. Myslím, že to je úspěch sám o sobě. Základem Einherjer je přátelství a společné hudební zájmy. Gerhard a já jsme přátelé už od dětství. Společně jsme objevovali hudbu a společně jsme rozvíjeli náš hudební vkus. Vše od klasiky jako Kiss a Status Quo až po extrémy Immortal a Master`s Hammer. Toto je DNA kapely, které nelze nahradit.
Dají se podle tebe v nordické mytologii, kterou se zabýváte, hledat další nová témata pro vaše alba?
Mytologie už v našich textech opravdu tolik není. V dnešní době píšeme jiným způsobem. Stále jsou tyto příběhy zdrojem inspirace a v tomto směru stále existují drobné paralely s naší tvorbou, ale lyrická témata jsou rozmanitější. Jen jsou zabaleny do severských motivů.
V roce 2006 jsi vydal debutové album s thrashmetalovou kapelou Battered. Od té doby tento projekt mlčí. Znamená to, že už patří minulosti nebo je stále živý?
Gerhard, Aksel a já jsme vytvořili Battered společně s dalšími kamarády. Chtěli jsme udělat něco jiného než Einherjer. Něco, co by neobsahovalo vikingská témata. Battered ale nikdy neměli posouvat žádné tvůrčí limity. Byla to jen thrash metalová kapela. Čistá a jednoduchá. Naživo to bylo skvělé a i naše album mělo několik dobrých okamžiků, ale celkově to byl jen odraz toho, že jsme chtěli dělat něco jiného. Udělali jsme jedno album a několik turné. Ukázalo se, že jsme se dobře bavili, ale to bylo vše. Nevidím důvod pro další pokračování Battered. Ale vlastně, nikdy nevíš (smích) . Řeknu ti jednu zábavnou věc. Před několika lety jsme zde v našem rodném Haugesundu uspořádali koncertní session Battered. Jen pro zábavu a deset let poté, co se skupina rozpadla. Bylo okamžitě vyprodáno. Přehráli jsme celé album a několik coverů. Bylo to skvělé!
Einherjer bývají trochu mylně řazeni do blackmetalového ranku. Je ti blizší syrový black metal ze začátku devadesátých let, true norwegian black metal nebo jeho symfoničtější odnož?
Vidím nás jako heavymetalovou kapelu s drsným vokálem. Jistě, jsou tam vlivy ze všech druhů extrémních kovů, ale náš hlavní vliv je heavy metal. Vždy to bylo. Narodili jsme se na počátku sedmdesátých let, takže nás formovala osmdesátá léta. Zlaté desetiletí! Vím, že Wikipedia a další typy encyklopedií nás řadí do různých podžánrů, ale s těmi mi moc společného nemáme Někdy si říkám, jestli vůbec Einherjer slyšeli.
Pocházíš z Haugesundu, což je docela daleko od Osla, Byl jsi někdy v obchodě Helvete, který provozoval Euronymous?
Nebyl. Telefonicky jsem si ale z obchodu objednal spoustu alb. Pamatuji si, že mi Euronymous doporučil první album Root „Zjevení“, když vyšlo poprvé. Měl pravdu. Zabijácké album!
Einherjer se prezentují viking metalem. Jaký máš vztah k zakladatelům žánru Bathory, a jak vnímáš jeho dnes čelní představitele Amon Amarth?
Když jsme začínali, muselo být všechno správně nalajnované. Musela tam být norština. Vždy jsem si myslel, že ten pocit a atmosféra norských mýtů bude perfektní na zachycení v hudbě. Podle mého názoru se jen několik kapel skutečně dotklo emocí a pocitu, který jsem cítil k severským tématům, spíš vždy bylo cítit, že něco chybí. Něco nebylo v pořádku. Teprve když jsem zaslechl Bathory, opravdu jsem pochopil, jak moc velké to může být. Význam Bathory nelze dostatečně popsat. Amon Amarth jsou vynikající současnou tváří všeho vikingského. Nemají na nás přímý vliv, ale je skvělé vidět, že některé kapely stále na turné dělají velkou produkci a show. Udržují dědictví kapel jako Iron Maiden a Kiss naživu.
|
