Když před čtyřmi lety přivedla zpět k životu zpěvačka Jutta Weinhold (za vydatné pomoci kytaristy Holgera Marxe) svou kapelu Velvet Viper a korunovala tento restart poměrně vydařeným albem „Respice Finem“, nešlo jinak než smeknout před tím, kolik po téměř půlstoletí svého působení v hudební branži má Jutta entuziasmu a energie k vytváření nové kapitoly své metalové historie. O rok později s albem „The Pale Man Is Holding a Broken Heart“ už bylo citelně hůř, v roce následujícím pak Jutta mohla vydáním alb „Pilgrimage“ a „From Over Yonder“ trochu zamotat hlavu těm, kteří neměli její životopis v malíku. Tyto nahrávky totiž vznikly na konci osmdesátých let pod hlavičkou Zed Yago, po jejímž rozpadu měla Jutta sice práva na skladby, ale nikoliv na název kapely a tak (trochu na drzouna a mateníka) nachystala reedici pod křídly Velvet Viper. Koneckonců, hlavní spojnicí mezi Zed Yago a Velvet Viper byl právě Juttin hlas a hudba samotná svým stylem, pojetím i náladou k sobě měla taky dostatečně blízko. Jenže „propašujete-li“ do své diskografie takhle vydařené kousky a zasadíte je mezi její dva nejslabší kusy, jen tím zdůrazníte svoji aktuálně chatrnou formu.
Už ani Juttin nezaměnitelný hlas ji nezachrání, ale to, že už v něm plně není dávná přesvědčivost, není zásadní problém. Ten tkví hlavně v tom, že „Cosmic Healer“ je nápadově docela jalová deska a všem těm klasickým elementům – pochodové rytmice, sborovým refrénům, lehké melodické heroičnosti, jasným a nekomplikovaným sloganům, ve kterých potenciál na jejich davové odskandování zůstává – dochází dech, ztrácejí švih a náboj.
Když i roztomile klišovitá „Let Metal Be Your Master“ s nádechem heavíkové heroičnosti a špetkou naštěstí uvěřitelné patetičnosti (přitom zrovna tady by mohla být cesta, kde poměrně snadno mohli Velvet Viper sbírat body) zní utahaně, nelze se zbavit dojmu, kterým byla prosycená minulá deska – Velvet Viper ze sebe už víc než rutinní a těžkopádný výkon asi nedostanou. Snad jen do uvolněně zpěvné „Voice Of An Anarchist“ napumpuje kapela dostatek života, i když základní melodický motiv je docela snadno prokouknutelný.
Jutta stále bojuje (dovětek „jako za mlada“ už není úplně na místě), kapela samotná a ani autorská invence jí tenhle boj nikterak neusnadňuje. Proto je výsledek stejně jako minule docela nemastný.
|
