S tvrzením Frontiers music o tom, že nové album Issy Oversveen je splněním snu fanouška melodického rocku se sice úplně neztotožňuji, daleko snazší je souhlasit s tvrzením, že hudební růst téhle blonďaté sympaťandy je v průběhu let jasně patrný a že aktuální album „Queen Of Broken Hearts“ je nejlepším albem v její diskografii. Jednu větou je však třeba dodat, že tak, jak byla Issina tvorba na předchozích albech jasně čitelná a odhadnutelná, naprosto stejně funguje i nová deska – záplava melodických písniček, u kterých nenápadné pokukování třeba po Litě Ford, či Vixen se nakonec zarazí na tom, že tyhle vody by pro Issu byly už příliš ostré a je tedy o něco přijatelnější pustit trochu popově lehkých nálad do následování třeba Robin Beck.
Jste-li naladěni na skočně zpěvnou rozjásanou náladu pozitivního melodického rocku, mohlo by být lákadlem i to, že za zády Issy stojí docela silný tým – kromě nezbytného všudybyla Alessandro Del Vecchia, který má na desce opět důležitý autorský, muzikantský i produkční podíl (toto konstatování může o celkovém vyznění desky leccos napovědět) můžete narazit na kytaristu Simone Mularoniho (DGM), basáka Andreu Torriciniho (Vision Divine) a bubeníka Marca Di Salviu (Hardline). Podstatné je, že tohle spojení nepůsobí nijak uměle a muzika má srdce. Připočtete-li k tomu veskrze příjemný Issin hlas, který je dostatečně přesvědčivý i při výletech do výšky, či při hraní na city, nabízí se otázka, čím je zpochybněna otázka naplnění fanouškovských snů. Důvod je prostý – v rámci alba, Issiny diskografie i celé scény jsou tyto písně bez výjimky snadno zaměnitelné. A byť můžu mít tendence vypíchnout z davu úvodní optimistickou „Angels Calling“, či volnější „I`m Here To Stay“ s mazlivým melodickým motivem, hlavním důvodem je asi jen to, že se tyhle dva kousky nachází v první polovině alba, tedy v době, kdy ještě nebudete tou konstantní pozitivně nekomplikovanou aurou, kterou nenaboří ani občasné šikovné kytarové sólo, či výraznější klávesový motiv, maličko přesyceni.
„Queen Of Broken Hearts“ (trefný název – ve způsobu, kterak bezprostředním způsobem zahánět splíny, může Issa vážně pokukovat po trůnu) je milá deska, pohodová, písničková, pro kterou platí prakticky totéž, co pro jakoukoliv desku téhle norské zpěvačky – dobře se poslouchá, chlupy na rukách nepostaví, ale důvod k ní se vrátit díky laskavě rozvernému uvolnění se vždycky najde. V tomhle případě jím skutečně být i fakt, že jde o nejlepší Issinu nahrávku.
|
