Asi nebude sporu o tom, koronavirus je v současné době jedním z největších hybatelů celého současného světa. Svůj podíl má i na tom, že slovenští Castaway vyklouzli ze svého obvyklého slimáčího tvůrčího tempa a necelý rok a půl po vydání alba „Before We Drown“ přichází s novinkovým EP „Everlowing Past“. Jak název naznačuje, bratislavská pětice se nenechala strhnout k tvůrčí explozi, a i když se novinková skladba na desce objeví, Castaway dávají přednost kreativnímu proplouvání vlastní minulostí.
Přesto je nejzásadnějším kouskem kolekce právě novinková skladba „U.N.I“. Brát ji jako reprezentativní vzorek aktuální autorské formy kapely by bylo trochu scestné, Castaway v informačně velmi bohatém bookletu upozorňují, že „U.N.I.“ zapadá do experimentálního vyznění EP a posunuje výraz kapely doposud nejvíce k power-speed metalu. Je pravdou, že se jedná o jednu z nejpřístupnějších skladeb, se kterou se kdy Castaway vytasili – s melodickou obratností uměla tahle parta zacházet vždy, nemění se tradiční emotivní bouře a silná atmosféra a lehce spletité kličkování, při kterém se jen těžko odhaduje, co čeká za nejbližší zatáčkou, ale zpěvnost, lehkost a v jednu chvíli až neobvykle rozverně poťouchlá pasáž působí velice svěže a přitažlivě. Procházku k prvotnímu životadárnému pramínku vzali Castaway z gruntu. Úvod alba obstarává agresivnější skladba „Fait Accompli“, jejíž syrový zárodek zazněl před dvaceti lety na stejnojmenném EP kapely Dead Poets Society, které se stala kořínkem pro pozdější fungování Castaway. Na uspořádanější, vyzrálejší a propracovanější verzi si s kapelou zazpíval i Devon Graves (Psychotic Waltz). O tom, jak tvárná je hudba Castaway, vypovídá zařazení písní „This Integration“ a „Counting The Stones“. První z nich se objevila na debutovém albu, druhá na experimentálnějším následovníkovi. Těžko říct, co je hlavním důvodem toho, že aktuální verze jako by měly tendence tato alba k sobě o něco více přiblížit. Atmosféra „This Integration“ je psychedeličtější a hutnější, zbavena předchozí vzletnosti, „Counting The Stones“, která v kontextu složitějšího alba patřila k položkám, v nichž bylo možné nejsnáze hledat debutové nálady, zcivilněla, zestaromilštěla, udělala ještě výraznější krok do minulosti a získala další body pro svoji přitažlivost. Závěr EP obstarává dramatická skladba „Fallen“ coby zástupce dosud posledního alba s medley z jiných skladeb, bohatým instrumentálním vírem i s pohlcující poetickou piánově-cellovou pasáží.
Měla-li tím hlavním důvodem vydání EP být snaha, aby Castaway neztratili kontakt se svými fanoušky během „bezkontaktního“ období, podařilo se. Osobně však vidím hlavní přínos přece jen v něčem jiném – tohle je dokonalá ukázka toho, jak bohatou hudbu kapela tvoří a jak rozmanitě se s ní dá zacházet bez toho, aby ztratila (a snad ještě násobila) svou epičnost a sílu. A byť výběr skladeb je velice reprezentativní a pro potřeby takto pojatého díla ideální, věřím, že Castaway mohli sáhnout v podstatě kamkoliv jinam a výsledek by byl stejně vydařený.
|
