Dobrý power-speed je dlouhodobě nedostatkové zboží. Kapely, které čerpají z nejúspěšnějšího období daného stylu (tedy zhruba z let 1996 až 2004), by se určitě našly, jenže hudebníci většinou nevychytají zvuk, zpěv nebo prostě neumí složit náležitě atraktivní obsah. A tak se objev nové party, jejíž členové oplývají zvýšeným talentem a vkusem, jeví jako malý zázrak. Švédy Evermore, kteří na konci dubna vydali debut "Court Of The Tyrant King", do kategorie nadpřirozených událostí můžeme zařadit bez větších pochybností.
Zpěv je v pohodě, zvuk víceméně taky. Švédské trio si je jisté i po hudební a skladatelské stránce (o tvorbu se dělí všeuměl Johan Karlsson a bicmen Andreas Viklands), skladby mají melodický půvab, nejsou lacině vlezlé, a přece jejich tóny spolehlivě zabírají již na první poslech. Úvodní kousek "Call Of The Wild" na nás zaútočí jako Finové Dreamtale v nejlepších letech, čemuž - krom názvu songu - dopomáhá i zpěvákovo zabarvení. Spídovou jízdu korunuje nádherně vybarvené sólo, přičemž tato definice kompletně sedne také na titulní položku. Obě písně jsou doslova parádní, a pokud je někdo zakonzervován ve výše zmíněném žánrovém období, bude při jejich poslechu na vrcholu blaha.
Velmi dobré pocity ovšem navozuje i zbytek playlistu. Ať je to "Rising Tide" s Edguy-klávesami, příjemně členitá "See No Evil", uvolněná "My Last Command" nebo ostřejší "By Death Reborn" s odkazem k Virovému albu francouzských Heavenly, vše se dá zahrnout do kolonky "stylová radost". Debutová nahrávka Švédů nemá jasnou hitovku, do myslí a srdcí ale vstupuje zcela hladce a přirozeně (v tom je zase neodbytná evokace s deskou "Delirium Veil" od finských Twilightning). Nadmíru povedené album.
|
