Základy saského spolku Slow Green Thing z Drážďan byly položeny již před rokem 2011. Tehdy se rozpadla původní kapela zpěváka a kytaristy Svena Burning Motors. Po třech letech hledání postupně nalezl spřízněné duše a sestava SGT vykrystalizovala do následující podoby: post druhého kytaristy obsadil Andreas (ex Hammond Eggs), za bicí usedl bubeník Jörg (ex Red Wave a Fyretyre) a čtyři struny se jal ovládat Conny. Zázemí poměrně brzy našli u labelu Fuzzmatazz z Jeny, která se podobné podivné stoner, psychedelic a doom party jala vydávat. Na svém kontě má soubor tři dlouhohrající alba, která vypustil na trh v dvouletých intervalech. Dává o nich vědět na všemožných webových stránkách a zavěšuje je i na různé streamovací servery, takže není problém si jejich starší tvorbu promptně vyhledat.
Kapela na všech svých nahrávkách dodržuje určitou kontinuitu. Základním kamenem jejich tvorby jsou pomalu a hypnoticky valící se stoner doom metalové riffy s příměsí bahenní směsi sludge. S takovým projevem se posluchač v minulosti mohl setkat třeba u průkopníků podobných žánrů, Amíků Sleep či Acid King, nebo naopak u jejich souputníků Spaceslug z Polska. Zpěvák Sven však záhrobně nechroptí jako někteří jeho kolegové, ale poměrně civilním, lehce nahalovaným hlasem táhle melodicky frázuje. Nejvýraznějším dojmem působí jeho projev na posledním počinu "Amygdala", které bylo vydáno minulý rok, kde působí nejvyzráleji.
První tři písně odsýpají ve středním tempu, rotující vzorec těžkých riffů se až s hypnotickou naléhavostí neustále opakuje. Toto schéma doplňuje kytarista Sven většinou v závěrečné třetině opatrnou, ale důkladnou konstrukcí sól. Pokud se zaposloucháte do hry bubeníka Jörga, zjistíte, že se nesnaží jen otrocky udávat tempo, ale invenčně se zapojuje do melodií songů. „Dirty Thoughts“ obsahuje zvláštní napětí, díky rychleji pojatým riffům a již zmiňovaným komplikovaným rytmickým obrazcům bubeníka. Nejlepší kousky si Slow Green Thing ponechali až na závěr - bezmála devítiminutovou „Dreamland“ a „Love to My Enemy“. Obě v úvodu pomalu budují snovou atmosféru za pomoci dominantní rytmiky, doplněnou jemným vybrnkáváním kytary. Tyto skladby se postupně rozvíjí, aby byly posléze zakončeny ohňostrojem překrývajících se kytar. Tady jako by se zjevili All Them Witches. Na celkovém vyznění alba se pozitivně projevuje i technicky poměrně kvalitně zpracovaný dynamický záznam, což je dobrým vysvědčením pro vydávající firmu Fuzzmatazz, neboť tak tomu je i u většiny nahrávek v jejich portfoliu.
Slow Green Thing (Pomalá zelená věc) již svým názvem naznačuje mnohé. Nazelenalou barvu a konzistenci mazlavého bahna mají kytaristovy riffy, nazelenalé je krom webu i foto kapely a všechny obaly jejich alb, koneckonců i list rostliny vzbuzující halucinogenní stavy v jejich logu je také zelený. Proto i na semaforu pro doporučení tohoto hypnotického a melodického stoner doomu nemůže svítit jiná barva!
|
