Sinbreed, Firewind, Beyond The Bridge, Radiant, Seventh Avenue, Voodoo Circle, Avantasia…, a dalo by se klidně ještě chvíli pokračovat. Už jen zkrácený výčet působišť zpěváka Herbieho Langhanse je dostatečným důvodem ke zvýšení pozornosti, začne-li se kolem něj dít něco nového. Připočtete-li k tomu fakt, že debutové album kapely Sonic Haven po technické stránce jistila osvědčená dvojka Sascha Paeth – Miro, po stránce hudební pak Herbie sáhl jednak po osvědčených spoluhráčích ze svých bývalých štací (basák Dominik Stotzem a kytarista Carsten Stepanowicz), jednak i po nepřehlédnutelné persóně německé metalové scény, bubeníkovi André Hilgrersovi (Bonfire, ex-Rage, ex-Axxis, …), není nad čím váhat.
Na „Vagabond“ se potkávají dvě jistoty. Je jí jednak skutečnost, že Herbie opět dělá „jen“ to, co je mu bytostně blízké a v čem je skvělý. Jako sázka na jistotu se jeví i samotná hudební náplň alba. Pokud v přímočarém, melodickém a zpěvném power metalu se špetičkou hard rockových příchutí nebylo ještě něco vymyšleno, Sonic Haven po něčem takovém ani v nejmenším nepátrají. Není důvod – s odkazem na první ze jmenovaných jistot se dalo předpokládat, že Herbie vsadí na osvědčené a občas docela známě znějící cestičky. Oproti kapelám, které vaří z totožného základu, mají Sonic Haven výhodu nejen v excelentním zpěvu, ale i v melodické obratnosti a velmi šikovné a nápadité kytaře. A tak vlastně celá jedenáctka skladeb, která zpočátku může znít trochu povědomě, postupně košatí, přičemž do největší krásy rozkvetou pestrá „Keep The Flame Alive“ s výrazným Mirovým vkladem, našlápnutě zpěvná „I Believe“, dokazující, že máte-li dostatek osobitosti a zápalu, může i naprostá klasika znít ohromně svěže, hard rockový slaďáček „Save The Best For Last“, a hymnicky dynamické finále „Striking Back“ s parádně našlápnutým vokálem.
„Doufáme, že se nám podaří vytvořit něco velkého“ , konstatoval Herbie Langans, když avizoval, že odpověď na četné dotazy fanoušků o tom, zda znovu udělá něco ve stylu německého melodického power metalu, bude kladná. Chce to jen trošičku času, abyste od prvního dojmu, že Sonic Haven přichází se standardní stylovou porcí, došli k tomu, že takhle vydařené provedení na všech frontách není úplně každodenní záležitost.
|
