Většina lidí v České republice si při vyslovení slova Chorvatsko vybaví stát na jihu Evropy, vzpomene si na procházku večerními vyhřátými uličkami z bílého vápence, v nichž je na dohled restaurace s vychlazeným pivem Karlovačko u mola s křišťálově průhlednou mořskou vodou, ve které jsou ukryti bodající vodní ježci, tedy když na ně šlápnete bosou nohou... Málokdo ale už tuší, že v hlavním městě Chorvatska Záhřebu působí asi sedmdesát metalových kapel a vedle thrasherů Evil Joe, Descender či Prkos lze narazit i na soubor Sufosia, který také dokáže nepřipraveného posluchače taky pěkně bodnout.
Na jejich vystoupení na plakátech o dovolené pravděpodobně nenarazíte, neboť metalové koncerty v Chorvatsku nemají velkou tradici, daří se tu spíše reprodukované muzice různých DJ a tribute spolkům. Sufosia proto vystupuje většinou na velkých domácích festivalech, popřípadě ve Slovinsku, zahrála si však i v rakouských a maďarských klubech. Tento soubor působí od roku 2006 a jediným pamětníkem tohoto období je zpěvák a kytarista Davor Garašič, který se podílel již na natočení debutu „Inspiration Breakdown“. V prvních letech se kapela snažila o heavy metal s thrash prvky a pro tehdejší částečnou podobu Davorova zpěvu s Davem Mustainem natočili klip s cover verzí megadethovského „Hangar 18“. Po nějaké době si ho všiml manažer bubeníka Nicka Menzy (ex Megadeth) a navázal s kapelou kontakt. Spolu s Nickem tehdy Sufosia natočila několik písní a chystala se kooperace s muzikanty z Death Angel a Gojiry. Nick bohužel v roce 2016 zemřel, stihl nahrát bicí jen ke skladbě „Insolent Scum“, která byla zveřejněna na druhém albu Sufosie „Blazing Energy“. Tato nahrávka málem nebyla vydána, samotný záznam se povedl až napotřetí z důvodu selhání techniky. Na desce se objevila zajímavá směska ostřejšího metalu s thrashovými i progresivnějšími prvky, která ovšem nepostrádala důmyslné melodické prvky. Nickovým úmrtím byla mezinárodní spolupráce s popředními světovými veličinami ukončena a kapela se věnovala vystupování především ve své rodné vlasti.
Po několika změnách v sestavě se Sufosia pustila do práce na třetím albu, na kterém se krom Davora podílel bubeník Hrvoje Brnica, basák Jorge Higginson Grgurić a druhý kytarista a doprovodný zpěvák Dario Bulatović. Materiál byl společnými silami dokončen v roce 2020, z obligátního důvodu nepřející epidemie byl vydán až v lednu tohoto roku. Na novince kapela opustila riffy podobné Nevermore či Megadeth, a své portfolio inspiračních vzorů značně rozšířila. Nalezneme tu mix několika stylů, jehož základem je pěkně nabroušený melodický metal s prog/thrash/metalcore/gothic kořením, jenž v konečném výsledku působí jako zajímavá směska, kterou jen tak šmahem nelze přirovnat k žádným známějším vzorům.
Deska začíná pěkně naostřeně, v „In the Clouds“ a „Final Chapter“ jako by se střetly prvky Bullet For My Valentine s Trivium, najde se i místo pro prog metalovou vsuvku. Následující heavy/thrash metalová klipovka „Tell Me“ odkazuje nanásilně k produkci anglických Threshold. Čtvrtá a nepochybně hitová „Rainbows“ úplně opouští metalický zvuk a zvonivé kytary připomínají spíše klasické rockové soubory typu Mission, jamujících s Ramones. V „Saman Will Come“ se zjevují i pěkně ostré thrashové mezihry a je čas na další hit – tentokráte v heavy kabátku – „Gallery“, který v zasněně laděných slokách připomíná Burstona C. Bella. Následující čtyřka skladeb servíruje slušně vyváženou směsku svižného metalu s thrash prvky i pomalejšími melodičtějšími refrény, které jsou proloženy nápaditými pasáženi a kytarovými výšivkami. V "1S" zaujme zajímavě zpomalená střední část skladby.
Třetí deska chorvatských Sufosia bez problému zapadne mezi západní metalovou produkci nejen kvalitně připraveným materiálem, který nabízí svižné písně zpívané čistým zpěvem a ostřejší riffy s důmyslně vystavěnémi melodickými refrény, ale i naprosto špičkovým zvukem, s nímž si Davor vyhrál ve svém domácím studiu, postaral se i o produkci a závěrečný mastering. U některých nahrávek je nepřítomnost pohledu zvenčí znát, v tomto případě vše dopadlo na výbornou a zvuk není zbytečně znehodnocen komprimací. Kapele lze přát jen získání patřičné smlouvy s labelem, který by ji protlačil na mezinárodní trh. Určitě by si to zasloužila.
|
