"Nebyli jsme si úplně jistí, kolik nápadů nám ještě zbývá, protože jsme investovali velkou porci energie do tvorby předešlého alba. Nakonec se ukázalo, že těch inspirací máme pořád plno." Slova kytaristy Michalea Gilberta, jednoho z původních členů americké vícežánrové veličiny Flotsam And Jetsam, je nutné jenom potvrdit. Nový zápis "Blood In The Water", jenž přichází dva roky po skvělém albu "The End Of Chaos", je opět mistrovským dílem, které je rozkoš poslouchat.
"I can´t live without the ones I love..."
Na všechno bylo kvůli vynucené pauze dost času. Nové skladby se jemně pilovaly, jeden z motorů tvořil okolní chaos a pandemické události, jež Američané přenesli do textů. V muzice jsou rozdíly menší, autorské pochody se pocitově a hlavně kvalitativně mísí s předešlým počinem, čímž se upevňuje a umocňuje vrcholná forma kapely (ve které nově zahnízdil basista Bill Bodily). Zvukově dílo opět ošetřil Jacob Hansen, což je zcela logické, protože o jednu z nejlepších současných metalových kapel se má starat špičkový metalový producent.
Stylově se pohybujeme v kotlině peprného thrashe, okraje jsou však lemovány plně vzrostlými stromy melodií. Do řeči ostrých riffů a ekvilibristických bicích Kena Maryho často promlouvá heavy, prog a power metal, mnohdy opravdu nečekaně chytlavý, ať už jde o instrumentální úseky (např. lahodné sólo v "Burn The Sky") nebo - a to především - vokální linky, kterým vévodí Eric A.K. Právě on posouvá tvorbu Flotsam And Jetsam do jiného rozměru, jenž je stejně úderný jako - v rámci stylu - komerční (refrény "A Place To Die" a "The Walls" jsou hity jako prase). Vše je tak chytře a svůdně poskládáno, že se posluchači stávají rukojmím servírované hudby, bez možnosti protestu a úniku.
"Too many people
too many lies
and most are evil
look in their eyes..."
Jenže od takto kvalitní muziky by utíkal jenom metalový blázen. Kdo to má rád ostře a rychle, vychutná si kupříkladu námely "Burn The Sky", "Grey Dragon", "Reaggression", "Seven Seconds ´til The End Of The World" nebo "Brace Of Impact", kde z nás Ericovo hypnotické opakování titulu songu činí rozzuřené a boje chtivé bestie. Kdo to má rád ostře a temně, nepohrdne kousky "Too Many Lives" a "The Wicked Hour". Choutky po procítěné atmosféře ukojí tryzna "Cry For The Dead" se smyčcovým doprovodem, ale také několik sólových meziher a vokálně zklidněných úseků. To vše při dokonalém a strhujícím vedení nástrojů (o zpěvu a zvuku již řeč byla). Drobnou výtkou může být jedině mírně přetažená padesátiminutová stopáž a - navzdory všemu zmíněnému - určitá splývavost materiálu, to už by však bylo zbytečné rýpání, které nesmí zastínit fakt, že parta Flotsam And Jetsam nahrála druhé vrcholné dílo v řadě.
|
