Jak se postavit k tvorbě alba, od kterého každý čeká zázrak? V prvních fázích jsou možné dva přístupy: buď se z toho člověk zblázní, nebo se k dané výzvě postaví čelem. Když jste na scéně několik dekád a vaše sestava disponuje jednou osobností vedle druhé, včetně několika zpěváků a skladatelů, je nasnadě varianta číslo dvě. Jenže i tak se bude vždy jednat o těžký a nezáviděníhodný úkol. Zvlášť když vám za krkem neustále číhá odkaz zásadních alb z osmdesátých let a vědomí, že fandové budou chtít jednak slyšet něco podobně kvalitního, jednak vám neodpustí, kdybyste svoji minulost jenom lacině vykradli.
Pokud se zpěvu týká, Kiske podává tradičně dobrý až skvělý výkon, avšak tentokrát zůstává ve stínu Andi Derise. Ten se nechtěl nechat zahanbit, což vedlo k malinko hujerovskému, nicméně obdivuhodnému výsledku. Deris si pro sebe album krade nejen skladatelsky (i když zde jenom z pohledu počtu písní), tak hlavně pěvecky a je evidentní, že jeho domov na prosluněném Tenerife má blahodárné účinky (a oblíbené doutníky nijak neškodí). Zvuk z produkce Charlie Bauerfeinda míchá analog s digitálem (Löble hrál na původní Schwichtenbergovu sestavu), cíleně staromilský směr ale není nijak znát, spíše vyhrává počítačová jistota, což není nic proti ničemu. Zbývá zmínka o art-worku, zde v doslovném slova smyslu, neboť dílo Izraelce Elirana Kantora je opravdovým uměním. Osobně bych uvítal, kdyby byla stejně výtečná i muzika, stěžovat si ale nechci, protože album "Helloween" není špatné, určitě je na něm co poslouchat, kvalita a dobré písně jsou přítomny. Jedinečnost ovšem nikoli.
|
Dnes je 16.7.2025, svátek má Luboš
|
| HELLOWEEN - Helloween |
|
Petr Štěpnička  |
|
To, co se ještě před deseti lety jevilo jako zcela nemyslitelná věc, se nyní stalo skutečností. Kai Hansen a Michael Kiske jsou znovu plnohodnotnými členy legendárních Helloween. Není se čemu divit, jejich přítomnost dělá z nové nepojmenované desky Dýní bez nadsázky nejočekávanější album letošního roku. Kapela s jeho vydáním nepospíchala a nedočkavé fanoušky udržovala v napětí zatraceně dlouho, což pochopitelně vedlo k tomu, že jejich očekávání bylo o to větší. Nová řadovka Dýní mě v několika ohledech překvapila, a to jak v dobrém, tak ve zlém. Nejprve bych zmínil ta nepříjemná zjištění. Prvním je skladatelský vklad Kaie Hansena. Muzikant, který v nejúspěšnější éře Helloween v kapele platil za majoritního autora hudby, nás tentokrát odbyl jen jedinou skladbou. I když "Skyfall" není vůbec špatná, v kontextu toho, co Kai v minulosti složil, působí jako obyčejná a poněkud předvídatelná záležitost. Druhým zklamáním je absence nějakého vyloženě chytlavého hitu, jakým byla třeba singlovka "Pumpkins United" (ta se na desku nedostala). Mile překvapil zvuk, který je svěží a moderní. Žádné retro, ke kterému oživení sestavy z osmdesátých let vyloženě vybízí, se ani v nejmenším nekoná. Oproti dvěma posledním řadovkám ubylo kláves a celkově zní nahrávka mnohem kytarověji. Největším překvapením je tempo. Celá deska od začátku až do konce uhání jak šinkansen. Ke zpomalení dojde jen párkrát a většinou jen fragmentově. Žádné překvapení se nekoná v rozdělení pěveckých partů. O ty se Kiske s Derisem podělili hezky půl na půl, Kai Hansen do hry zasáhne jen občas. Nejrychleji vlezou do uší "Best Time" a "Indestructible", přičemž u první zmíněné si nejde nevšimnout "I-want-outovské" rytmiky. Povedl se i otvírák "Out for the Glory", nemalou zásluhu na tom má sice krátké, ale o to intenzivnější vokální přispění Kaie Hansena. Svou nespornou kvalitu mají i ostatní písně. Kdybych měl ukázat prstem na jeden song, který za ostatními o kousek zaostává, můj ukazováček by se zastavil na lehce progresivní skladbě "Angels", která po čtyřech energií napěchovaných nášupech působí trochu jako zpomalovací práh, který skvěle rozjetou desku nepříjemně zbrzdí. Trojice sekerníků odvedla skvělou práci a kytarová sóla napříč celou deskou se povedla na výbornou. Vyzdvihnul bych především ta ve skladbách "Fear of the Fallen", "Rise Without Chains" a "Down in the Dumps". Očekávání od nové placky německé power metalové legendy byla možná až příliš velká a kapela je prakticky nemohla naplnit. Album "Helloween" není nahrávkou desetiletí ani milníkem v historii rockové hudby, ale zároveň se nejedná o zklamání. Pořád je to solidní počin, který se v bohaté diskografii Dýní rozhodně neztratí. |
| Moloch 7,5/10 |
|
Dočkali jsme se! Němečtí Helloween vyslyšeli volání skalních fanoušků a v roce 2016 oficiálně oznámili návrat dvou legendárních členů (Hansen, Kiske), se kterými kapela natočila tři nejzásadnější alba jejich kariéry. Na nové studiové album se čekalo dlouhých pět let a zajímavostí je, že je bezejmenné. Nazývejme ho (jak poznamenal Andi Deris) jednoduše „Helloween“. S jeho názorem musím bez výhrad souhlasit, neboť album je po hudební stránce průřezem bohaté diskografie této kapely.
Kapela moc dobře věděla, na co její fanoušci čekali a i z toho důvodu je na startovní pozici song „Out for the Glory“, kde se o hlavní vokály postaral Michael Kiske. Jedná se o klasickou speed metalovou skladbu, která zní svěže, ale na můj vkus je zbytečně rozmáchlá a refrén je stokrát uvařený dýňový čaj. A nepomůže tomu ani našponovaný Kiskeho hlas či Hansenův ječák. S „Fear of the Fallen“ už album začínám vnímat s podstatně větší chutí. Typický Derisův vokál, který vyústí do melodického refrénu, ve kterém společně s Kiskem „zápasí“ o to, kdo danou část odzpívá výše, působí jako živá voda. Poklidná a díky Kiskeho hlasu velmi procítěná pasáž po až příliš dlouhém sólu, která vyústí v závěrečný refrén, je přesně to, na co jsem celé ty roky čekal! Z následující „Best Time“ je až příliš cítit duch skladby „Exceptional“ od Unisonic a působí zpočátku pouze jako nutná výplň, postupně se z ní stává příjemná, stadiónová hitovka, jejíž refrén jistě dokáže bořit koncertní haly. Hansenovy refrénové vsuvky jsou navíc skvělou perličkou, která celou skladbu výborně obohacuje. Fanoušci Derisova zpěvu si dozajista užijí v „Mass Pollution“, která je nenásilným návratem k deskám „Straight Out of Hell“ či „The Dark Ride“. Deris dokazuje, že neztratil nic ze svého dravého vokálu, a působí jako dokonalý protipól Kiskeho čistého hlasu. Skladba odsýpá ve svižném tempu a potemnělou náladu rozjasní až melodický refrén. Jasný koncertní trhák. „Angels“ je prvním výraznějším pokusem o progresivitu. Časté střídání nálad, varhanové vsuvky a Kiske, který využil skutečně mnoho poloh svého obrovského hlasu, mohou u některých posluchačů vytvářet mírnou kontroverzi. V následující části alba přijdou klasické speed/power metalové upalováky, které příliš dobrý dojem nedělají. Ať už se jedná o „Rise Without Chains“, „Robot King“ či „Cyanide“, dočkáte se pouze mírně nadprůměrných (v případě „Cyanide“ dokonce až průměrné) skladeb, kterým sice nechybí melodie a hlasy našponované až k prasknutí, ale přesto jim citelně schází kouzlo, které posluchače zasáhne u „Twilight of the Gods“, „March of Time“ či „Salvation“. Před závěrečným vrcholem zaujme nejen potemnělými rify, ale zejména skvělým využitím hlasů všech třech pěvců valivé „Indestructible“. Síla „Down in the Dumps“? roste každým poslechem rapidně vzhůru. Opět se dočkáme svižného tempa (kde je nějaký ploužák, chlapi?!), ale tentokrát i s mořem kvalitních nápadů. Refrén je patřičně epický a gradující, Kiske výšky tahá snad až z paty a před úplným závěrem si album stále s úspěchem drzí posluchačovu pozornost. Závěrečný epos „Skyfall“ (společně s minutovým intrem „Orbit“) vytváří vedle „Halloween“, „Keeper Of The Seven Keys“ či „The King for 1000 Years“ další metalovou „operu“. Více než dvanáctiminutová skladba nabízí esenci všeho, co máte na Helloween tak rádi. Časté střídání tempa drží posluchače neustále v pozornosti a střídání hlasů je dotaženo téměř k dokonalosti. Tohle tady bylo sice již nesčetněkrát, Helloween však dokázali vytvořit kompozici, jež chytře využívá všech kladů, které speed/power metal nabízí. Očekávání byla obrovská, naplněna byla však pouze částečně. Přestože album nabízí prakticky vše, co si fanoušek může přát, důraz na výběr skladeb pro jeho finální podobu zde schází, méně někdy znamená více. Na druhou stranu musím smeknout klobouk nad tím, jaké výkony celá sestava podává, a dovolím si tvrdit, že v lepší formě jsme tady Helloween ještě neměli. |
| František Šafr 8,5/10 |
www.helloween.org |
| Vydáno: 20.06.2021 Přečteno: 10580x |
počet příspěvků: 51
| Titulek: | Příspěvek: | Datum: | Jméno: |
| Achjo, kvůli... | 19. 05. 2025 19:31 | Mr.Deadhead | |
| Spoločný... | 1. 07. 2021 12:06 | Dzuzo | |
| Helloween-Kluci mazaní | Zjistil jsem že... | 30. 06. 2021 20:02 | Zdeněk Obrusník |
| Jsem rád, že to... | 30. 06. 2021 12:44 | ween | |
| Minimálně 9 z 10 | Je to album, které... | 29. 06. 2021 12:45 | Gepa |