Bohatá diskografie ještě nemusí být jistotou toho, že další albový zářez přinese nějakou zásadní porci muziky. Ve prospěch britského muzikanta, skladatele a producenta Cliva Nolana mluví zápis do diskografií progresivců Arena, Pendragon, Shadowland, bohatý svět projektu Caamora, či řada dalších sólových projektů a hudebních ocenění. S novinkovým albem „Song Of The Wildland“ se Clive Nolan vrací k vydávání alb pod svým vlastním jménem a konstatování, že se mu podařilo zúročit veškeré zkušenosti, které na svých hudebních cestách nabral, snad prozrazuje dost o tom, jak silné album se mu podařilo dát dohromady.
Není to poprvé, kdy se Clive Nolan pouští do rockové opery a album „Song Of The Wildland“ je ryzí výukovou lekcí o tom, jak se tento žánr má dělat. Dokonale vybrané sólové hlasy, silné melodie, dovedně vygradované jednotlivé skladby i celý příběh, monumentální zvuk, citlivě přirozené zapojení lidových nástrojů, mohutný sbor, to vše tvoří zvláštní kombinaci, ve které se nehraje na efekt, nic nepůsobí přeplácaně či uměle nafukované, a přesto vás po celou dobu naplňuje pocit majestátnosti. Z úvodních slov vypravěče (svým způsobem je umění zakomponovat jeho vstup do každé ze skladeb tak, aby nerušil hudební soudržnost nahrávky) s následnou nadýchanou orchestrální pasáží ještě není zcela zjevné, že se rodí něco velkého. To se naplno projeví s příchodem dvojice „Crossing The Ocean“ a „Beowulf`s Promise“, jejichž atmosféra je naprosto pohlcující! Vemte jen ty dokonale proplétající se sólové vokály s mohutným sborem na pozadí v závěru první jmenované a tajemnou náladu v úvodu druhé, uvolněnou důstojným mužským vokálem a následným bohatým dějem, ve kterém se zdaleka ne naposledy Nolanovy autorské cesty potkávají se vznešeností Trans-Siberian Orchestra (což berte jako nejvyšší možné doporučení). Strach o to, zda touto strhující dvojicí Nolan nesáhne hned v úvodu na vrchol svého díla, jsou zbytečné. Nejen, že v následujících položkách silná atmosféra ani autorská obratnost nepolevují, „Beowulf, The King“ s jemnými houslemi a velice chytlavým motivem, či dokonale mohutnící „Dragon Fire“ je tlačí ještě o něco výš. Clive se nepouští do žádných rozsáhlých kompozic, snad i proto působí „Song Of The Wildlands“ velice svěže a k dokonalosti už zbývá jen pódiové ztvárnění tohoto skvělého díla.
O tom, že vše je promakané do posledního detailu, svědčí i fakt, že na lyrické stránce spolupracoval specialista na kulturu středověké Anglie, dohlížející na překlad textů do staré angličtiny, jak impozantní práci Clive Nolan se svým ansámblem odvedli, svědčí i úsměvná informace o tom, že mnohohlavý dokonale ladící sbor bylo zaznamenán během lockdownu po celém světě, přičemž původní myšlenkou byla snaha zjistit, jestli takový experiment je vůbec možný... Jak je slyšet, nejen, že je možný, ale může se z něj zrodit i ohromující dílo.
|
