Další ze stovek post lockdownových desek, na které fandové netrpělivě čekali, je konečně tu! Jedná se o sedmnácté album chicagské AOR legendy Styx, která umělecky vstala z mrtvých po úžasném comebackovém albu „The Mission“ z roku 2017. Kapele se poslední léta moc nevedlo, zvláště poté, co ji v roce 1999 opustil dvorní skladatel Dennis DeYoung, autor převážné většiny hitů. Tuto díru se nepodařilo zacelit ani talentovanému Lawrence Gowanovi, který měl odlišný skladatelský rukopis a kapela žila spíše z koncertního oprašování starých hitů. Souhrou náhod se však Tommy Shaw v roce 2007 setkal s talentovaným hitmakerem a producentem Willem Evankovichem, který s ním spolupracoval na projektu Shaw/Blades a poté na sólovém albu „The Great Divide“ 2011. Očividně si padli do noty a tak byl Will v roce 2017 přizván k nahrávání nových verzí klasických písní Styx, při kterém se pravděpodobně stal „Styx positive“. Když se zapojil do tvorby nového alba jako autor/spoluautor většiny písní a rovněž i jako producent a hudebník, tak už to takovým překvapením nebylo. Album „Mission“ se stalo z důvodu sedmdesátkového feelingu a mladistvé energie senzací a o to s větším napětím se čekalo na jeho následovníka…
„My se nevzdáme
To je naše hra, abychom vyhráli
A my jsme sem přišli, převzít si naši cenu“
To sebevědomě deklamují muzikanti nezaměnitelným a pro Styx typickým trojhlasem hned v úvodu energické „The Fight Of Our Lives“. Posluchač zažívá pocity právě hibernovaného jedince po čtyřiceti letech. Vše je na stejném místě jako v roce 1978, analogově teplý a dynamický zvuk, barvy jednotlivých nástrojů i hammondky dobarvující zvuk v pozadí. I další prog rockově laděná „Monster“ s akustickou mezihrou a mohutnými přechody bicích v rockově laděných pasážích staromilce hladí po uších. Hitová „Reveries“ se zvonivou španělkou nenápadně nabírá vítr do plachet a poté nepřipraveného posluchače odzbrojuje výrazným refrénem. I když ponuře rozdrásaná rocková balada „Hold Back the Darkness“ zklidňuje atmosféru, nemírní nadšení z poslechu.
Úryvek známého proslovu W. Churchilla uvádí rtuťovitou „Save Us From Ourselves“, ve které se kapela vyznává z deziluze z dnešní politiky. Titulní „Crash Of The Crown“ je dalším úderným rockovým hitem a rozkvétá do krásy každým dalším poslechem, je zajímavé sledovat (a nejen v této skladbě), jak se tři zpěváci mistrně střídají ve zpěvu jednotlivých částí slok, aby se nakonec spojili v refrénu v mohutném trojhlasu.První stranu ukončuje oddechová, jižanským rockem ovlivněná „Our Wonderful Lives“, obohacená sborovým zpěvem, banjem a piccolo trubkou.
Na straně druhé se trochu zpomaluje a songy se ztrácí více v melancholickém oparu. Po slibných, progrockově laděných fanfárách kláves a dramatické závěrečné pasáži „Common Ground“ sklouzává do průměrné rockové balady. To platí i o „Sound The Alarm“ a závěrečné „Stream“, která se však pyšní nádherným intrem pojmenovaným „Another Farewell“ - plnotučném úryvku nasnímaného symfonického orchestru. V pomalém tempu plyne i působivá „Coming Out The Other Side“ ozvláštněná sitárem a exotickými bubínky tabla, rovněž i kratičkou předehrou „Lost At Sea“. Příjemným oživením je až dravější a rockovější „Long Live The King“, v aranžích s povedeně použitou exotickou obdobou cimbálu jang čchin, který používá třeba i zpěvačka Lisa Gerrard z Dead Can Dance. I v „To Those“, plné hymnických chorálů, to příjemně rockově bouří a navrací posluchače do dnů, kdy byla kapela na vrcholu sil….
V textech najdete poselství naděje, i když se v nich občas nad osudem lidstva stahují mračna a je tu několikrát naznačeno, že největším nepřítelem člověka je on sám. Kdo hledá, najde skrytou kritiku politického systému, imigrace i odkazu na pandemii. Pozitivní vidění světa však ani v dnešní nelehké době drolící se společnosti kapelu Styx neopouští, s každou písní je předáváno těm, kteří o to stojí a to je dobrá zpráva. A možné východisko z dnešní situace je naznačeno v songu „To Those“
„Pro ty, kteří přežijí
Najděte krásu ve svých životech
Nebojte se lásky
Postavte se a berte to s nadhledem“
Nové album Styx je vintage kompilátem těch nejlepších okamžiků kapely z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, díky všeobecnému záběru skladatele Willa Evankoviche se však kontury stylu kapely občas jemně rozmlžují, podobně jako zrak stárnoucího rockera, co se snaží studovat obal desky bez brýlí. A tak vedle často citovaných klasických postupů Styx lze občas objevit ozvěny dalších rockových superhvězd, třeba Beatles ("Common Ground"), Queen („Crash Of The Crown“) nebo dokonce Pink Floyd („Hold Back The Darkness“), což v konečném výsledku není na škodu, ostatně jedná se jen o takovou třešničku na dortu, pomrknutí na další legendu, ne nějaké bezuzdné kopírování. Will je zodpovědný i za naprosto luxusní zvuk, který zmasteroval světoznámý Ted Jensen, tak tomu bylo i na nejznámějších albech v sedmdesátých letech.
Novinka „Crash Of The Crown“ předchozí kapánek rockovější a dravější album “The Mission“ nepřekonala, ovšem přihlédneme-li k faktu, že vyjma benjamínka kapely Todda Suchermana je věkový průměr muzikantů přibližně sedmdesát let, tak si zachovala vysoký standard, doplněný obdivuhodným mladistvým elánem, a nějaké zjemnění je vzhledem k věku posluchačů pochopitelné. Přesto se na takto zvukově i instrumentálně nadupanou a k dokonalosti dovedenou desku nechytá velké množství o několik dekád mladších konkurentů. A ač to v psané formě působí strašidelně, jedná se o jednu z nejlepších nahrávek Styx za poslední čtyři dekády.
|
