Současná sestava slovinského souboru SkyEye z Lublaně vykrystalizovala v roce 2016 a poměrně rychle se dostala do podvědomí domácích metalových fans, kteří obdivovali jejich nadupaný heavy/power metal, podpořený solidními instrumentálními výkony a částečnou stylovou orientací na legendární Iron Maiden. Že zaujala právě tuto skupinu fandů je z velké části zásluha charismatického zpěváka Jana Leščance, jehož hlas je dost podobný tomu, jaké je ukryt v hrdle Bruce Dickinsona. Toho se SkyEye rozhodli využít na debutním albu „Digital God“, vydanému svépomocí v roce 2018. Na něm se blýskli energickou porcí heavy metalu ve stylu moderních Judas Priest / Iron Maiden s kapkou odéru Queensryche. Překvapili svou odvahou při uvedení tří epických kompozic, ve kterých se stopáž dotýkala deseti minut. Zde se snažili přinést svou odpověď na mejdnovské opusy typu „Rime of the Ancient Mariner“. SkyEye měli štěstí, že si jejich snahy všimla i agilní mnichovská gramofirma Reaper Entertainment (zastupující např, Metal Church), která s nimi podepsala kontrakt. Spolupráce přinesla ovoce v podobě druhého alba kapely „Soldiers of Lights“, které bylo vydáno před několika dny.
Skupina se nálepky epigonů Iron Maiden ani na tomto albu nezbavila, ale proč ukrývat zpěvákův rozsah a podobnou barvu hlasu, za který by jiní prodali duši? A tak hned po zbytečně dlouhém intru fandové dostali naservírovanou přímočarou a nabušenou heavy trojici „King of The Skies“, titulní „Soldiers of Light“ a singlovou „Constellation“ ozvláštněnou na YTB povedeným klipem. I na tomto albu se kapela pochlubila rozsáhlými kousky. Povedená desetiminutovka „Brothers Under the Same Sun“ odkoukala výstavbu kompozice od anglických vzorů a vyprávění o starém námořníkovi tak získalo nové pokračovaní. Po varhanním předělu „In Saecula Saeculorum“ naštěstí v „Son of God“ a „Detonate“ Jan předvedl i jiné pěvecké polohy a trochu naostřil výraz. I hudebně zde kapela vystoupila ze stínu svých idolů, nasadila razantnější power metalovou masku a ukázala, kudy by mohly vést její další kroky. Procítěná balada „Eternal Starlight“ se velmi povedla, jako by vypadla z nějaké Bruceho sólovky. Co se až tak nevydařilo, lze nalézt v samém závěru alba. Bez pár sekund patnáctiminutová kompozice „Chernobyl“ s děsivým intrem poněkud přerostla tvůrcům přes hlavu. Úvod v operním duchu se rozvinul do jakéhosi progresivně rockového směru v duchu Fates Warning s mnoha změnami tempa, což do celkové nálady desky moc nezapadlo, udržet pozornost až do konce skladby není snadné.
Kapela SkyEye je nyní v centru zájmu veškerých metalových plátků, kde sbírá většinou nadšené ovace. V rozhovorech uvádí, že se i přes určitou podobnost s Iron Maiden snaží jít vlastní cestou. Na západní trhy se album prodralo, materiál je i přes menší uvedené výhrady k obsahu a zbytečně přebuzeném zvuku solidní a tak popřejme mnoho štěstí!
|