Italský všeuměl Drakhen se nijak netají svojí láskou k Bathory. To dokazuje nejen statistický fakt, že před čtyřmi lety vydal pod křídly svého projektu Bloodshed Walhalla řadové album „Tribute To Bathory“, ale i hudba, kterou se Bloodshed Walhalla (původně Bloodshed) už nějakých patnáct let prezentuje. Před třemi lety se Drakhen vydal na nelehkou pouť s albem „Ragnarok“. Tehdy se pustil do rozsáhlých kompozic, které se mu na víc než hodinové album vešly pouze čtyři. O tom, jak pojal novinkovou desku, vše prozrazuje už její název – „Second Chapter“.
Celkovou hrací dobu Drakhen ještě skoro o čtvrt hodiny natáhl, na heroické opulentnosti neubral, potemnělou atmosféru zachoval, proplouvání mezi black metalem, pohanštinou a severskými náladami je nekonečné. Ale váhy, na kterých se vyvažuje přepálená délka s vikingskou atmosférou a solidními melodiemi, se vytrvale naklání na obě strany, i přes radikální zvraty v jednotlivých skladbách se s takovouto náloží monotónnosti prostě nevyhnete. Už úvodní téměř půlhodinová „Reaper“ prozradí, že naléhavě uřvaný Drakhenův vokál v sobě má přesvědčivost i přitažlivost, ale rozhodně ne kdovíjak bohatou paletu barev. Lehká bombastičnost, vypravěčská deklamace, výrazné a příjemně najedovatělé klávesy, nadýchaný chorálový motiv, lidové prvky, čistý zpěv i chropot, hrdinské pózy i majestátnost jsou elementy, na kterých se dá hodně stavět, nicméně jejich jednotvárné využití se dřív nebo později také vyčerpá. „Reaper“ dvakrát směřuje k jasnému vyvrcholení, ale Drakhen má potřebu jej i tak stále v různých odstínech protahovat, což je v konečném důsledku celkem rozumný způsob, jak s monotónností bojovat, byť na frak trochu dostáv přirozená gradace písně. V podobném náladovém duchu, při kterém se Drakhenovi do cesty připlete i příchuť Turisas, se odehrává celých osmasedmdesát minut, takže „Second Chapter“ funguje jako výpravný film, u kterého je v podstatě jedno, v které části do příběhu vstoupíte, to podstatné na vás dýchne v kterékoliv fázi. A když nějakou pasáž vynecháte, nemusíte se bát toho, že byste přišli o něco přelomového.
Nekonečná epičnost. Asi tak by se dalo album „Second Chapter“ nejsnáz popsat. Drakhenovi se zjevně líbí psaní rozsáhlých příběhů a nyní i nekonečných kompozic. O Bloodshed Walhalla jsem v souvislost s albem „Thor“ konstatoval, že jde o dokonalou ukázku toho, jak se z mála dá vytěžit maximum. I „Second Chance“ by šlo do téhle kategorie zařadit, Drakhen zjevně nemá problém celou hrací plochu stříbrného kotouče zaplnit do posledního místa. A i když má dost nápadů a vydatnou přesvědčivost (ani nevadí, že z velké části nasátou od Bathory), trocha střídmosti by mu ani v nejmenším neuškodila.
|
