Amíci Born of Osiris, jedni ze souborů tzv. sumeriancore, kam je zařadili dle jejich podobného hudebního stylu a názvu firemní stáje fandové ostré muziky, (stejně jako kolegy Slaughter To Prevail, Veil of Maya, Oceano, After the Burial nebo Black Veil Brides) vydávají v těchto dnech svoji šestou studiovou desku. Své fandy jádro kapely (ač pod různými názvy) oblažuje těžkotonážní muzikou bezmála již dvě dekády, a protože je Amerika země extrémů, tak vedle vyloženě melodických souborů, které sbírají vavříny jen ve Státech, je tu velebeno mnoho deathcore či metalcore souborů a některé se i pravidelně dostávají do žebříčků Billboard 200.
Jedním z takových spolků jsou i chicagští Born of Osiris. Částečně je to pravděpodobně tím, že se přece jen od ostatních trochu odlišují, a to zapojením kláves Joeho Burase do zběsilé vřavy podladěných kytar. Na debutu „A Higher Place“ jsou slyšet jen velmi decentně, na každé další desce dostávají o kapánek více prostoru. Nepřebírají však nikdy dominantní úlohu, jen trochu dobarvují a „zlidšťují“ djentem ovlivněnou kytarovou řezničinu Lee McKinneyho. Další specifikou je použití dvou vokálů, zpěvákovi Ronnie Canizarovi zdatně sekunduje klávesák Joe, střídají se o sloky, či jednotlivé řádky textů, někdy svůj řev řádně zdvojují, což působí efektně, zvláště při živé produkci. Kapela Born of Osiris spojuje několik táborů posluchačů, ti přicházejí od melodičtějších metalcore kapel typu Asking Alexandria, v kotli nechybí kovaní deathcore borci, částečné oblibě se těší z důvodu nekonvečního zakomponování kláves i u fandů progresivních metalových směrů.
Žhavá novinka pojmenovaná “Angel or Alien“ je v obchodech k mání od 2. července a lze na ní naleznout čtrnáct písní. Jsou oblečené v o kapánek dynamičtějším zvuku, než předchozí „The Simulation“ a v celkovém mixu netrčí tolik klávesy, jak tomu je na albu „Soul Sphere“ z roku 2015. Nejsou odstraněny, ale jsou zastrčeny více do pozadí, dobarvují celkový projev, plní i důležitou funkci v celkovém zvuku v různých intrech, outrech či mezihrách. Songy jsou energičtější, více metalcorové a hodně chytlavé. Stačí pár poslechů a zjevují se potencionální hity, kterých je tu požehnaně – hned úvodní trojice mezi ně patří. Dravá „Poster Child“, nabízející v chill outovém závěru i zvuky saxofonu, oficiální singl „White Nile“ s djentovými prvky, a „titulní „Anger or Alien“, z níž se v mezihře ozývá čistý, nezkreslený zpěv, což je věc nevídaná. Namátkou i „Threat of Your Presence“ obsahuje výrazný refrén a použitím odlidštěného zvuku kytar v některých okamžicích připomíná Cazaresův projekt Fear Factory. Paralel s Továrnou strachu je na různých místech alba k zaslechnutí více, třeba v zásecích riffů kytary v souhře s bubeníkem, někdy i v refrénech jako by Burton C.Bell dohlížel nad linkami zpěvu. Rovněž povedená je až progmetalově laděná i „Echobreather“ se snovým refrénem. I další songy drží lajnu a určitou kvalitu, ale přece jen se postupem času projevuje na podobný styl muziky kapánek přepálená délka alba a tak pár skladeb ke konci splývá v jeden celek. Na albu jsou i dva pokusy o hodně melodický projev, ve „Waves“, která je určena pro něžnější část lidstva (zde palec dolu), nopak velmi povedeným vybočením je melodická závěrečná květinka „Shadowmourne“, kde je slyšet, že i v tomto stylu se dá natočit prokomponovaná melodická a přitom rocková písnička, která nezní podlézavě ani podbízivě…
Na novince kapely Born of Osiris, která je některými médii označována jako vůdčí postava amerického deathcore, je znát určitý posun směrem k melodičtějšímu projevu, nejedná se však o nějaké „vyměknutí“ ve stylu stájových kolegů Asking Alexandria nebo Bring Me The Horizon, ale jen o určitý posun v rámci tvorby k chytlavěji vystavěným písním. A to se cení.
|
