Ve Švédsku se dařilo a i v současnosti daří kvalitním rockovým souborům napříč různými hudebními styly. Rovněž i na poli progresivního rocku tu najdeme mnoho muzikantů i kapel, které se těší velké přízni fanoušků žánru nejen ve své krajině, ale i na mezinárodní scéně. To je i případ i dnes dvaašedesátiletého Nada Sylvana, který se sice narodil v USA, ale cestu ke slávě si vyšlapal právě v této severské zemi.
Po prvotním koketování s popovou scénou na konci devadesátých let v sobě objevil Nad zalíbení k náročněji pojaté rockové muzice, třeba k tvorbě Petera Gabriela. Drobné paralely s jeho tvorbou najdeme na Nadově sólovém albu „Sylvanite“ z roku 2003, v projektu Unifaun se pak v podstatě přihlásil k lásce k tvorbě art rockových Genesis. Tam si jej vyhlédl Roine Stolt, švédský muzikant, známý jako někdejší člen legendární kapely Kaipa a současných The Flower Kings. Ve společném projektu Agents of Mercy se vyznali na několika deskách z obdivu ke kompozičně vyšperkovanému uměleckému rocku sedmdesátých let. Na progových festivalech si jej všiml kvůli podobné intonaci a barvě hlasu s Peterem Gabrielem i Phillem Collinsem Steve Hackett, který angažoval zpěváka do svého koncertního projektu Genesis Revisited. Nad se najednou ocitl na jevišti mezi smetánkou první ligy světového rocku – prostě naplnění definice „American Dream“ v praxi.
Nad Sylvan během koncertního zápřahu s Hackettovou družinou na svoji kariéru nezanevřel a natočil čtyři sólová alba. První dvě - „Courting The Widow“ a „The Bride Said No“ nikterak neskrývaly inspiraci tvorbou Genesis, ovšem jak se tomu ubránit, když ji máte ve svém DNA a na kytaru vám ve studiu vypomáhá Steve Hackett a Roine Stolt ? Až třetí „The Regal Bastard“ vykročilo poněkud jiným směrem k poklidnějšímu, avšak stále sofistikovanému soft rocku a s o to větší zvědavostí očekávali fandové novinku „Spiritus Mundi“ , která byla vydána v půli dubna tohoto roku.
Album zní opět poněkud odlišně, než to předchozí. Je to pravděpodobně tím, že se tentokrát Nad spojil s multiinstrumentalistou Andrewem Laitresem (Magos,The Winter Tree) a společně vytvořili nový repertoár. Vychází z něj vnitřní pohoda a uvolněnost, aranže jsou střídmější a vzdušnější, prim ve skladbách z větší části zastává Andrewova akustická kytara, vkusně doplněná rytmikou Flower Kings - basákem Jonasem Reingoldem a bubeníkem Mirkko DeMaiem. V roli hosta se zapojil v několika písních i Tony Levin (LTE), v jedné skladbě se kamarádsky připojil i Steve Hackett. Aranže Nad dochutil klávesami, klavírem i smyčcovými nástroji. Žádné prog rockové orgie v podobě rozsáhlých kompozic nečekejte, album má klasický písničkový formát, průměrná délka skladeb je kolem pěti minut, nenechte se zmást délkou posledního songu.
Úvodní „The Second Coming“ se zajímavým proggovým úvodem s hlasem vypravěče přerůstá v soft rockovou záležitost. V následných „Sailing to Byzantium“ a „Cap and Bells“ (se zapuštěnými zvuky zpěvu ptáků a rojení hmyzu) zpočátku dominuje akustická kytara, písně však neztrácí rockovou energii a občas připomenou kolegy Jethro Tull. Je radost poslouchat, jak skladby rozkvétají a získávají jemně symfonický kabátek. Z kratičké jednohubky „The Realists“, ozdobené cembalem a nahalovaným zpěvem dýchá atmosféra Pink Floyd. Objevují se i přímočařejší kousky s jednotvárnějším rytmem pop rockového charakteru, které patří na singl, aby zaujaly na „první dobrou“ – zde tuto funkci plní „The Stolen Child“, „The Hawk“ a první bonusová „You’ve Got To Find A Way“, která by se hodila i na nějaké album Phila Collinse. Další dvě skladby „To An Isle In The Water“ a „The Witch and The Mermaid“ se navrací k folk rockovým prvkům s odérem Big Big Train. Album uzavírá romanticky působící „The Fisherman“ s příjemným vyťukáváním jednotlivých tónů na klavír a sólem na steel kytaru ve středu skladby. Druhým bonusem na CD je art rocková, impresionisticky působící „To A Child Dancing In The Wind“, za kterou se trpělivému posluchači zjevuje po několika sekundách „easter egg“ v podobě dema “The Hawk“, nazpívaná Andrewem.
Na aktuálním sólovém albu Nad Sylvan opět posunul svůj výraz k větší osobitosti a originalitě. Určité paralely s tvorbou Genesis a jejich zpěváků se nezbavil, ale jsou mnohem méně okaté a vůbec ne prvoplánovité. Nad až na několik výjimek nesklouzl k posluchačsky přítulným hitparádovým songům, ale zachoval ve skladbách art rockový nádech, což nutno vyzdvihnout a ocenit. Ruku v ruce s kvalitním zvukem může toto album zpříjemnit poklidné večerní rozjímání každému vnímavému posluchači.
|
