Jestliže některé jméno nové kapely rezonovalo na české rockové scéně v poslední době docela silně, pak to byli pražští hairmetalisté Nasty Ratz. Přestože jejich vyhlídky vypadaly růžově, došlo k totálnímu rozkolu sestavy a v kapele zbyl pouze frontman Jake Widow. Druhé album „Second Chance?“ dostálo svému názvu a kapela se symbolické druhé šance chopila téměř ukázkově. Deska dostala Jakea a jeho nové spoluhráče mnohem dál než debut „First Bite“ a to i přesto, že je zbrzdily zrušené koncerty a totální lockdown kultury. S o to větší chutí hledí kapela do budoucna. Právě pracuje na třetí desce, na které s nimi dělá i kytarista a vůdčí osobnost švédských Crashdïet Martin Sweet. Za ním se Jake vydal do Skandinávie, o své zážitky z cesty se s námi podělil a sdělil i něco o připravované desce.
Album „Second Chance?“ jste vydali těsně před covidovou pandemií. Podařilo se dostat ho k lidem?
Upřímně bychom s tím potřebovali trochu pomoc. Plánovali jsme propagovat ho na turné po zemích Evropské unie, ale z toho sešlo. Nestihli jsme se adaptovat na nový model a propagovat ho on-line.
Když jsme spolu mluvili po vydání desky, zářil jsi spokojeností. Jsi s tím albem spokojený dosud nebo bys na něm něco změnil?
Jsem spokojený úplně stejně. Mrzí mne, že to neslyšelo tolik lidí, kolik by si to album zasloužilo, ale jedeme dál.
Vyloupl se za ty dva roky z desky nějaký ultimátní hit Nasty Ratz?
Ty mi dáváš (smích). U mě osobně pořád vede „The Waste“.
Už v roce 2017 jste spolupracovali se světoznámým producentem Beau Hillem, který točil desky s Warrant, Winger nebo s Alicem Cooperem. Láká tě využívat zkušeností ostřílených zahraničních borců?
Abych řekl pravdu, nikdy jsem nehledal producenta podle jména, ale podle zvuku kapel. Pak je samozřejmě hezčí, když nemusíš utrácet svoji výplatu kvůli jménu (smích).
Přes Hilla se dostáváme do současnosti, protože Nasty Ratz točí novou desku. Na ní spolupracujete s kytaristou švédských hvězd Crashdïet Martinem Sweetem. Proč zrovna s ním?
Říkali jsme si, že chceme někoho, kdo má stejné idoly z osmdesátých let. Takové kapely jako Kiss, W.A.S.P. a další, ale umí to prodat i dneska. Navíc všichni posloucháme Crashdïet od puberty (smích).
Jak spolupráce s Martinem Sweetem začala?
Dostali jsme na něj kontakt od Jespera z Velvet Insane. Respektive on se ho nejdřív zeptal a Martin souhlasil. Jordy (kytarista Nasty Ratz, pozn. aut.) si s ním vyměnil pár e-mailů, pak jsme si dali konferenční hovor přes Zoom a dohodli se.
V jeho studiu ve Švédsku jsi točil vokály. Pracoval jsi přímo se Sweetem nebo ti byl přidělen nějaký studiový pracovník?
Přímo s Martinem. Byli jsme rozhodnuti udělat album na dálku. Martin pak napsal, že by bylo lehčí, abych byl přímo u něj. To bylo ve čtvrtek a ten den jsem mu napsal “Máš volno v pondělí? Letenka vychází dobře.” On napsal “that would be awesome”, a tak jsem letěl.
Mohl bys popsat svou cestu do Švédska v době, kdy je mezinárodní cestování hodně ztíženo?
Využil bych této příležitosti k minutě zvednutých prostředníků pro společnost Ryanair. Přesto, že jsem splňoval všechny podmínky, nepustili mě do letadla kvůli testu. Tohle info neměli na stránkách a jejich zaměstnankyně mi potvrdila, že s očkováním nepotřebuju nic. Následně přiznali svoji chybu pro hlavní zprávy, protože se to netýkalo jen mě, ale jejich reakce jsou v zásadě odmítavé a zákaznický servis prakticky neexistuje. Musel jsem letět večer přes Francii. Takže bych klidně mohl jet autem a vyšlo by to nastejno.
Říkal jsi, že Crashdïet patří mezi tvé oblíbené kapely. Co se ti na nich líbí a které jejich období máš nejradši?
Patří. Živě jsou navíc lepší než předtím. Já nevím, co smím a nesmím říct o jejich chystaném albu, ale máme se na co těšit. Studiově se mi asi nastejno líbí nejvíc „Rest In Sleaze“ a „Generation Wild“. „Rust“ na druhé pozici a „The Unattractive Revolution“ a „Savage Playground“ asi nejméně, i tak je mám ale hodně rád.
Jak na tebe Martin Sweet působil jako člověk?
Už jsme se potkali předtím. Jednou jsem byl jen jako fanda a podruhé jsme sdíleli stage na Sleaze Festu v Německu. Teď to bylo ale úplně nejlepší. Byl jsem na obědě s celou Martinovou rodinou, popili jsme s jeho přáteli, a jelikož spoje stály za prd, nabídl mi přespání ve studiu. Dokonce jsem dostal čistý zubní kartáček (smích).
Jaký je podle tebe největší rozdíl v nahrávání doma a v cizině?
Těžko říct, já doma nahrál dvě alba a ve Švédsku vokály ke třem singlům. Za mě je to hlavně ten pocit. Prostě se cítíš jinak, když řekneš “Nemůžu na pivo, nahrávám ve Stockholmu!“ (smích)
Ve Švédsku jsi nahrával jen zpěv nebo tam s tebou jela celá kapela?
Jen zpěv. U zbytku alba ještě uvidíme, ale asi budeme dělat instrumentální náběry dál v Pidgeon Records u Ronyho Janečka s tím, že se nejdřív na demech domluvíme s Martinem, jak to vlastně nahrát. Tady za to jsem hrozně vděčný klukům a hlavně Jordymu. Vokály ještě nahrát neumíme a nemáme na ně techniku. Tedy díky partnerství se Sennheiser a Pantershopem můžu říct zatím… Ale dema instrumentální stránky už zní právě kvůli Jordymu dobře a dá se s tím pracovat.
Mohl by ses podělit o nějakou veselou historku ze švédského natáčení?
Když jsem konečně dorazil, šli jsme po nahrání prvního singlu nakupovat. Martinův kamarád se rozčiloval, že jsem poprvé ve Švédsku a stejně nakoupím tašku Plzní (smích).
Už víš, kdy nová deska vyjde?
Ne (smích). Ani vlastně nevíme u koho. Teď se soustředíme na nahrání tří singlů a budeme lovit labely, případně zjišťovat, jak si to vydat sami.
V čem bude největší rozdíl mezi novinkou a „Second Chance?“?
V komerčním úspěchu (smích). Z těch tří je tam jedna chytlavá věc jako z osmdesátých let, jedna melodická heavy metalová pecka a jedna tvrdá skladba, kde si se mnou střihl vokály Swan Hellion z Black Rain, přitom tam jsou funky kytary ve sloce a poprvé u Nasty Ratz i malinko screamu.
Spolupracoval jsi s Beau Hillem a teď s Martinem Sweetem. Je někdo, s kým bys v budoucnu chtěl navázat kontakt ohledně další práce pro Nasty Ratz?
Producentsky mě nikdo nenapadá. Na mastering nám teď možná vyjde další jméno, ale nechci to zakřiknout. Líbí se mi ještě produkce od Ikla Wirtanena, ale takhle těžko říct, jestli se to někdy stane. Pokud by bylo všechno nahrávání a spolupráce s Martinem takhle v pohodě, nevadilo by mi z něj udělat dvorního producenta Nasty Ratz. Navíc jsem strašně vděčný za spolupráci s klukama z John Wolfhooker. Není to jen Rony, co nám pomáhá tvořit muziku. Martin Čupka mi teď hodně pomohl se singly, co jsem nahrál, Adrian Janeček nám pomáhá s bicími od druhého alba a Filip nám slíbil vokály, půjčuje nám basu atd. John Wolfhooker jsou jedna z kapel, která si zaslouží úspěch. Neustále makají, neustále rostou a neustále pomáhají ostatním.
|
