Své první album stihl Markus Fortunato vydat ještě na sklonku minulého tisíciletí. V rámci spolku M.Z. (nešlo o jeho první působiště, ale jak vidno, už tehdy měl tendence své jméno zaplétat do jména kapely, M je jeho iniciálou, Z dodal kytarista Dan Zang) stihl vydat šest alb a už tehdy se orientoval na melodický heavy metal, do kterého vtahoval neoklasické nitky. Po definitivním Zangově odchodu, který vyšel až na druhý pokus, založil novou partu Fortunato, s níž (v nijak závratně akčním tempu) se od té doby potuluje po metalovém kolbišti a v nijak závratně rychlém tempu přijde sem tam s novou nahrávkou. Ta aktuální s názvem „Insurgency“ přináší porci poměrně nevtíravě chytlavé muziky s natolik dobrými melodickými nápady, aby vám některá ze skladeb měla šanci uvíznout v hlavě a abyste si přístupné motivy mohli občas podvědomě pohvizdovat.
Markus se kromě basy (která je pochopitelně hodně slyšet) pustil ve Fortunato i do zpěvu a jeho hlas je určitým synonymem pro celé album – kdovíjakou díru do světa neudělá, o nějaké osobitosti moc mluvit nelze, ale přitom je dostatečně přístupný a do celku ideálně zapadající. Pokud by úvodní „Carry On to the Depths of the Sea“ s elegantním úvodem a následnou příjemnou explozí, akční rytmikou, dobře našlápnutým zpěvem, neoklasickou mezihrou a kytarovým silným sólem měla rozhodnout o tom, jestli se pustíte do dalších skladeb, ručím za to, že budete vesele pokračovat a s houpavou „For Eternity“ s příjemně zpěvným klidným refrénem, dynamickou kvaltovkou „A Star In The Sky“, či s melodicky povědomou „My Mother Was A Who“, která už trochu skomírající album v závěru znovu nakopne, se docela slušně pobavíte.
Vlastně nic nového pod sluncem, Fortunato se asi nikdy nestanou ani ve své rodné zemi nejopěvovanější kapelou, ale to nic nemění na tom, že jejich „Insurgency“ nechybí příjemná osobitost, pár dobrých nápadů, nevtíravost a poctivost.
|