Dvacet let hráli pod značkou The Ivory Tower, pod kterou vydali i své eponymní album. Pak v nevyhlášeném boji o obchodní značku ustoupili německým kolegům, kteří toho přece jen pod tímto označením měli v životopisu zapsáno trochu víc. A i když řecká šestice dodnes slyší na přezdívku Ivories, pod novým názvem Illusory (tento zvrat přežila téměř kompletní sestava a v současné době jsou na svých postech ještě tři z původních členů) si nejprve zopakovala vydání svého debutu „The Ivory Tower“, o tři roky později přidala album „Polysyllabic“ a nedávno přišla se svým značně rozsáhlým dílem „Crimson Wreath“. To by šlo poměrně snadno charakterizovat tvrzením, že Illusory mají rádi Iron Maiden, Sabaton, Savatage, Iced Earth, či Jag Panzer, což se v jejich tvorbě silně odráží a tak o kdovíjaké originalitě nebude moc řeč. Díky své téměř třicetileté historii však zní jejich hudba dostatečně vyzrále, a zásluhou toho, že texty se týkají jednak převážně protiválečné tématiky, jednak i skutečnosti, že v době nahrávání alba zemřeli kytaristovi George Papantonisovi oba rodiče, také dostatečně bojovně, i když trochu nevesele.

Illusory se při tvorbě alba nedrželi nijak zkrátka, nahrávku natáhli na téměř osmdesát minut. Udělali ji však natolik pestrou, aby dokázali udržet posluchačovu pozornost, nicméně využití vypravěčů i některé kratší poklidně vybrnkávané pasáže trochu rozhází celkovou dynamiku desky. To, že Illusory nemají nouzi o dobré nápady, se nejvýrazněji projeví v závěru alba, do kterého si kapela schovala nejrozsáhlejší kompozice, a přesto nemáte pocit, že by násilně album natahovala bez toho, aby měla co sdělit. Stejně tak většině písní nechybí slušná gradace, sytý Theodorouův hlas dobře pasuje k výpravné a trochu heroické muzice, sluší mu občasné přitvrzení, a s maličkostmi v podobě smyčců, proplétáním vokálů, působivými úryvky v řečtině a latině, či s emotivní dojemností zachází Illusory velmi obratně. Svěží a dobře vypointovaná titulka s živou instrumentální pasáží, pulsující sborová skandovačka „Ashes To Dust“, či proměnlivá heroičnost „Agony`s Last“ v sobě mají jasnou sílu, chytlavou melodičnost i potřebný důraz, a jelikož z kvalitativně docela vyrovnané desky ani kdovíjak nevyčnívají, je jasné, že Illusory jedou po celou dobu na velice dobré úrovni.

Proč nesáhnout k superlativům? Inu, jednak občas zní Illusory velmi povědomě (vezměme však v úvahu, že přirozenost, s jakou tahle deska pulsuje, dostatečně vypovídá o tom, že kluci mají tuhle muziku jednoduše v krvi a co potom naděláte s tím, že to původně vymyslel někdo jiný…?), jednak i přes veškerou rozmanitost je takhle velká nálož poměrně těžko vstřebatelná na jeden zátah a trocha autocenzury by proto na škodu nebyla. I tak – tady epický heavík žije!

illusoryband.com

YouTube ukázka - All Blood Red

Seznam skladeb:
1. Besetting Sins
2. Acedia
3. Crimson Wreath
4. Immortal No
5. All Shall Fade
6. All Blood Red
7. The Voice Inside Me
8. S.T. Forsaken
9. Ashes to Dust
10. A Poem I Couldn`t Rhyme
11. An Opus of Loss and Sorrow:Pedestal I: Past Forever Last
12. An Opus of Loss and Sorrow:Pedestal II: The Isle of Shadows
13. An Opus of Loss and Sorrow:Pedestal III: Agony`s Last
14. Fortress of Sadness

Sestava:
Dee Theodorou - zpěv
Greg Bakos - kytara
George Papantonis - kytara
Niki Danos - baskytara
Makis Vandoros - klávesy
Costas Koulis - bicí

Rok vydání: 2021
Čas: 1:17:52
Label: Rockshots Records
Země: Řecko

Diskografie:
2013 – The Ivory Tower
2016 – Polysyllabic
2021 – Crimson Wreath

Foto: archiv kapely