Už jen fakt, že italští Kalah upřednostňují vydávání krátkých nahrávek v rychlém sledu za sebou, jasně naznačuje, že k moderním vlivům nebudou mít kdovíjak daleko. Proto jejich orientace na adrenalinový elektronický metal ani v nejmenším nepřekvapí. Své první čtyřskladbové EP „Descent“ vydali Kalah na začátku letošního roku, druhý díl „Human“ si přichystali na začátek léta a do konce roku plánují vydat ještě završení celé trilogie.
I když doba, která uplynula mezi vydáním „Descent“ a „Human“ je velmi krátká, je patrné, že Kalah nechtějí zůstávat na místě a nechtějí udělat „jen“ siamského bratříčka svého debutu. Především využití syntezátorů mění jejich výraz, nicméně ve snaze o modernu se Kalah dostanou na scestí a futuristická hra na efekt udělá z „Red“ hodně protivnou záležitost, snaha o zkreslování zvuku by možná mohla mít nějaký efekt, kdyby Kalah měli k dispozici zajímavější základ. Jenže nevýrazná melodie, nulová atmosféra, civilní a poměrně obyčejný hlas zpěvačky Claudii Gigante, a ve finále i celkem zajímavé kytarové sólo jsou v součtu natolik jalové, že veškerá elektronika vyznívá strašně samoúčelně. V dancebeatové „Ejecta“ s bodavým syntezátorem i pulsující melodií je přece jen víc života, ale pokud na „Descent“ byli Kalah adrenalinoví, tady tenhle napružený efekt schází, podobně je na tom i chaotická „POV“. Závěrečná „The River“ nabídne poměrně příjemnou melodii, ani ta však nic nezmění na tom, že Kalah dělají i přes moderní kabát velmi tuctovou muziku.
Nemůžu se zbavit dojmu, že zatímco na „Descent“ měli Kalah co říct (i když nešlo o žádné zásadní sdělení), na „Human“ jsou prázdní. Můžou se tvářit a prezentovat jako moderní metalová kapela, ale když jim dochází energie a do popředí se dostává bezpohlavní elektronika, nejspíš žádnou díru do světa neudělají…
|
