Retro prostě frčí. Na to jednoznačně vsází řecká parta Sonic Blast, která na svém debutovém albu "Humanity Devided" zapadává do osmdesátých let jak Němci do krytu. Snad jen čistý a přehledný zvuk má tendence naznačit, že jejich prvotina přišla na svět o pár desetiletí později. Jenže ani až zneužíti postupů této pro hravý metal tak kreativního období nepomohlo Sonic Blast k tomu, aby stvořili něco výjimečného. Když se totiž v rámci jednoho alba sejde zahleděnost do minulosti, kompoziční naivita, poměrně skromná zásoba nápadů a nezáživně opatrné provedení, dá se docela úspěšně pochybovat o tom, zda by se Sonic Blast dokázali prosadit v době, kdy byl tento styl teprve v rozpuku. V současnosti je odpověď jednoznačná...
Dramatičnost obalu alba naznačuje, že by se na téhle desce mohla odehrávat docela napínavá divočina, ale Sonic Blast jako by vše vsadili především na zrakové vjemy. Úvod, postavený na nenáročném motivu v instrumentálce "Sonic Blast" ještě karty úplně nevyloží, nicméně fakt, že Sonic Blast nejsou kdovíjak komplikovanou nebo útočnou kapelou, ukáže docela spolehlivě. A to i přes to, že kytara, na které je tahle skladba postavena, patří k nejsilnějším položkám nahrávky. S následující "Treasure Of The Victim" už je poměrně jasno. Nezáživný zpěv Dimitrise Vachtsevanose nepůsobí kdovíjak přesvědčivě (včetně občasných výletů do výšek), stejně jako průhlednost nápadů, které v nejsilnějších momentech vždycky někoho připomenou, což sice u takto retrospektivní nálože lze chápat, ale nepřidám-li k tomu nic vlastního, trochu se vytrácí smysl veškeré snahy. Příjemněé odsýpající "Atlas" s úvodní klidnou kytarovou vyhravkou, či podobně vystavěná titulní skladba s pulsující basou mají tendence album z naprosté šedi vytáhnout, tuhle snahu však spolehlivě potopí unavená finální pochodovka "Score Of Piracy" s těžkým zadkem, která ve své sedmiminutové délce (přitom "Atlas" si s podobnou délkou poradit dokáže) demonstruje, že do přesvědčivosti a nápaditosti tahounů heavy metalu osmdesátých let ještě Sonic Blast chybí strašně velký kus cesty.
Vyloženě neurazí, ani omylem nenadchne. To je asi nejjednodušší charakteristika debutu Sonic Blast, na nějž si za dva tři měsíce vzpomenout bude asi nadlidský úkol.
|
