Kolik pojmů, znějících aspoň trochu bojovně a začínajících na „re“ se najde v anglickém slovníku? Možná na tuto otázku dá časem odpověď „utajovaná“ parta kolem zpěváka George Neuhausera, až jednoho dne uzavře svoji diskografii. Zatím se čtveřice starověkých králů Warkings, složená z římského tribuna, divokého vikinga, vznešeného křižáka a bojovného spartana propracovala přes „Reborn“ a „Revenge“ k letošnímu „Revolution“. Revolučnímu jen ve svém názvu, jinak je ta lehce opulentní a vytrvale skandovatelná militantní nálada napsána zcela dle pravidel od Sabaton, či Powerwolf, která svou osobitost staví především na nezaměnitelném frontmanově vokálu. To, že Georg Neuhauser zvládá se svým sametovým hlasem v pohodě i agresivnější polohy, než na jakých exceluje v nadýchaných kouscích svých domovských Serenity, dostatečně předvedla první dvě alba Warkings. To třetí plně pokračuje v předchozí linii a znovu je silnější tehdy, když melodičnost dominuje nad bojovnost. Nicméně výjimka se najde…
Úvodní adrenalinovka „We´Are The Fire“ pálí ostrými z výzbroje Sabaton, staví na jasném sloganu se skandujícími sbory, strhující energii, jako had obratné melodičnosti a výborně nažhaveném sóle. Pokud by podobně strhující atmosférou bylo natlakováno celé album, bez debat bych hlasoval o tom, že novinka je v diskografii Warkings tou nejsilnější položkou. Byť zdůrazněné přednosti jsou nosnými prvky většiny skladeb, přece jen stačí, aby se ždibec energie vytratil a melodie nebyly až tak sjízdné (příkladem může být syrovější a siláčtější, fanfárami a chropotem opletený „Kill For The King“, či „Ave Roma“) a Warking trochu ztrácí švih, na škodu může být i fakt, že některé z melodických fragmentů zní víc než povědomě. To ale nic nezmění na tom, že budete-li do hlavy systematicky vtloukat v chytlavých refrénech výrazná hesla typu „…this is Sparta“ („Sparta, Pt. II“) s téměř až humpoláckým chorálem, u kterého je ale snadné si představ pulsující dav, či podobně laděný slogan „Die For Spartacus“ ve vyhroceném „Spartakovi“, na přemítání o nedostatcích této desky nebude čas a prostor. A když do závěrečné „Where Dreams Die“ pronikne kromě arabského motivu i typická neuhauserovská elegance, nakonec se k celkovému hodnocení, zmíněnému s úvodní skladbou, stejně patrně dostanete.
Válečná tématika je zjevně oblíbená a nevyčerpatelná. Svoji další existenci si Warkings tímhle albem nejspíš spolehlivě zajistili, a tak bych to tak za rok za dva viděl na nějakou „Rebellion“. Které asi stejně tak jako „Revolution“ nabídne přesně to, co od Warkings můžete očekávat.
|
