A u kolébky stála Doro Pesch… V žádném případě nebudu tvrdit, že zpěvačka Jule Dahs je klonem metalové královny Dorotky, ale jako vábnička k tomu, v jakých vodách se debut německých Kings Winter „Edge Of Existence“ pohybuje, by tenhle výrok mohl spolehlivě fungovat. Aktuální cesta Kings Winter, jejichž název pochází z vtipné hříčky s názvem domovského města (Königswinter) manželů Dahsových, kteří tvoří stálé jádro kapely, je svým způsobem dalším z důsledků koronavirové hudební výluky. Původně studiový projekt, založený s cílem využít neaktivní období domovské kapely Living Abyss (dříve Leviathan), jež setrvává v hibernaci a optimisticky čeká na konec pandemie, představil svoji krátkometrážní prvotinu „Forging The Cataclysm“ již před dvěma lety. Frontální útok na debutové album se odehrál v loňském roce, kdy ústřední dvojice dala za pomoci hostujícího bubeníka Marca Vangy dohromady kolekci osmi hodně vydařených skladeb.
Tu uvádí mluvené intro „Living Systems“, které víc než svým nenápadným provedením zaujme svým obsahem – citace autora Jurského parku Michaela Crichtona, vrcholící konstatováním, že v jistém smyslu je vše na pokraji kolapsu, se pro dnešní dobu hodí naprosto dokonale. S touto varovnou myšlenkou koresponduje i většina obsahu alba – našlápnutý výraz kapely, kousavé riffy, poměrně výhružná nálada, dominantní hlas zpěvačky s přitažlivou troškou jedovaté nadrzlosti, i dobré melodie na sebe strhnou pozornost už s titulní skladbou, přímočará „Kingdom Of The Blind“ provokativní a alarmující atmosféru ještě zesílí. Přemýšlivější „The Next In Line“, v níž Julin projev má k ikonické krajance nesmírně blízko (navíc jí do hlasu prosakuje nádech Dorotčiny neučesanosti a dravosti z jejích prvních nahrávek) a zejména piánová polobalada „The Human Dynasty“ předchozí ostrost přece jen trochu otupí, ale rozhodně nejde o nějaký zásadní pokles úrovně desky, obzvlášť když nejsilnější momenty má kapela pořád ještě v záloze. Optimističtější melodická skákavka „Ghost In This Machine“ se silným riffem i přitažlivým zvolněním s piánem a akustickou kytarou coby nejpestřejší a nejchytlavější položka nabízeného menu, spolu s finální „Discard The Ashes“ s živě neposedným motivem a parádně vystupňovanou vokální oprásklostí v sobě mají nekomplikovanou živočišnost a bezprostřední přitažlivost natolik silnou, aby byl důvod se k téhle desce opakovaně vracet.
Na svých stránkách Kings Winter již avizují, že práce na novém albu jsou v plném proudu. Jestli Dahsovým vydrží stejná forma jako na „Edge Of Existence“, je se na co těšit.
|
