Za vznikem metalového spolku by asi neměla stát otázka: jak co nejrychleji prorazit? Pokud se nového projektu Apostolica týká, mám pocit, že to bylo přesně takhle. Kluci chtějí uspět v power metalu, a tak si asi řekli: kdo v daném žánru momentálně nejvíc frčí? No přece Sabaton a Powerwolf! Vezmeme tedy jejich recept a kdyby to náhodou nestačilo, přihodíme do výsledného tvaru trochu mysteriózna po vzoru Warkings. To znamená, že neprozradíme svoji identitu, což se navíc může hodit pro případ, že naše muzika nakonec stejně nikoho nezaujme.
Je pravda, že tak špatně na tom anonymní - údajně mezinárodní - kvartet není. Debut "Haeretica Ecclesia" obsahuje nejeden slušný moment, s nímž se dá chvilku spokojeně pobejt, aniž by si člověk v hlavě neprojížděl věci jako nákupní seznam či pravděpodobnost srážek o příštím víkendu. Hudba si nárokuje pozornost s náležitou pasivní agresivitou, to znamená sbory (které občas sekají latinu), klávesy s okázalým varhaním efektem, trocha temnoty, ale hlavně refrény vystavěné na opulentní instantní efekt. Takovému spektáklu není snadné uniknout, což ani v případě povedených songů není nutné.
Výrazněji zaujme třeba hned druhý kousek "The Sword of Sorrow", a to díky rychlému tempu, vokálním nástavbám nebo svěžím vyhrávkám, které se sympaticky kloní na stranu tradičního power metalu. Do podobné sekce spadá i skladba "The Doom" či "Famine" s neoklasickou sólovou vložkou. Také v dalších písních je možné nalézt uchulibé momenty, takže bychom nakonec mohli mluvit o celkem zdařilém debutu, nebýt jednoho podstatného ale. A tím je zpěv týpka, ukrytého pod přezdívkou Ezekiel. Jeho hrubozrnný projev je (rádoby) tajemný a občas přehnaně stylizovaný, jako by frontmana chvílemi tížila dlouho odkládaná velká potřeba (což by na druhou stranu vysvětlovalo název kapely). Ve sborech tento defekt mizí, a protože vícehlasných pasáží je na albu požehnaně, nejde ve finále o tak zásadní problém. Ve výsledném hodnocení je na něj ale nutné poukázat bodovým odečtem.
|
