Od vydání druhého alba massachusettských Seven Spires uplynulo teprve devatenáct měsíců a čtveřice s úžasnou dračicí Adrienne Cowan v čele přichází s novinkou „Gods Of Debauchery“. Na jedné straně porce, kterou Seven Spires nabízí, vypadá docela děsivě, přijít po roce a půl s náloží, čítající více než sedmasedmdesát minut, trošičku svádí k myšlence na nedopečenost alba, na straně druhé byl loňský rok (doufejme) výjimečný v tom, kolik času mohli mít interpreti pro přípravu svých nových nahrávek k dispozici. A kromě toho, že se v Seven Spires sešli talentovaní a nápadití muzikanti, to u „Gods Of Debauchery“ vypadá, že čas pro přípravu byl smysluplně využit do poslední chvíle.
„Gods Of Debauchery“ není albem na jeden poslech. Seven Spires na něm opět na pozadí koncepčního příběhu rozehráli velice rozmanitou a pestrou hru, v níž prolínání zejména symfonického metalu s melodeathem (stylových odstínů se najde víc) coby nejvýraznějších příchutí je zcela přirozené a soudržné. A byť na téhle desce nepůsobí nic samoúčelně, leckdy se až nelze ubránit dojmu, že do bohatého křížení nálad se Seven Spires pouští především proto, aby v plné kráse předvedli možnosti hlasivek své frontwoman. Adrienne zběsile řve, jedovatě skřípe, čistě zpívá, křehce hladí a v každé z těchto poloh je stoprocentně přesvědčivá. Snad s výjimkou Roye Khana v „The God Is Dead“, který se ve vokálním dialogu stává zpěvaččiným rovnocenným parťákem, je účast ostatních hostí (Casey Lee Williams, Jon Pyres) v podstatě symbolická, nicméně Adriennin rozsah je dostatečnou zárukou toho, že deska netrpí žádnou jednotvárností. A připočtete-li k tomu fakt, že i kompozičně se kapela dokázala rozkročit hodně ze široka, takže vedle sebe můžou stát splašeně hrubá a vyhrocená titulní palba, dějově výpravná „The God Is Dead“, jemné nadýchané finále „Fall With Me“, či popem načichlá, odlehčeně taneční „Lightbringer“, bez toho, aby si jakákoliv příchuť překážela s jinou, je jasné, že Seven Spires o krůček překonali své loňské velmi vydařené dílo.
Přebohatý svět, který absolutně nehraje na nějakou primární chytlavost (pár kousků se jí blíží, ovšem dominuje snad jen v laškovné „Lightbringer“), i proto se do něj dostává poměrně nesnadno. O to větší je odměna, když vám košatý svět Seven Spires začne rozkvétat do krásy.
|
