SODOM - Bombenhagel
Kdyby Tomu Angelripperovi někdo v polovině osmdesátek předpověděl, že bude ještě za nějakých čtyřicet let pořád hrát thrash metal a k tomu sázet jednu nahrávku za druhou, možná by se mu vysmál, zejména asi proto, že by si neuměl představit sebe jako šedesátiletého chlápka s dlouhým hárem a kytarou v ruce. Jenže teď se píše rok 2021 a Tomova smečka je při chuti jako málokdy v historii. Přece jenom v tom hraje určitou roli věk, jelikož mladší krev v podobě kytaristy Yorcka a bicmena Toniho znamená pro Sodomisty jednoznačný přínos. Yorck krom zmáknuté šestistrunky dokáže skládat tak, jako by byl Tomův levoboček, což na novém EP "Bombenhagel" dokládá songem "Coup de Grace", který je naprosto funkční thrashmetalovou flákotou, jež musí bavit příznivce Sodom i všechny ostatní. Zvlášť lahodná je odsekaná pasáž, do které Tom vyplivuje titul skladby. Povedla se i druhá novinka "Pestiferous Posse" s lahodně úpící kytarou, která prosakuje zpoza nekompromisního kvaltu. EP otvírá osvědčený historický kus "Bombenhagel", jehož staré notové útroby osvěžila aktuální sestava - s nyní už neodmyslitelným Frankem Blackfirem - moderním feelingem, včetně zvuku, který je celkově lepší nežli na loňské studiovce "Genesis XIX". Němci válí a válcují většinu konkurence, nezbývá než smeknout.
8/10
YouTube ukázka - Bombenhagel 2021
BLACK MASS - Feast at the Forbidden Tree
I v tomto dílu našeho seriálu si o slovo říká blackened-thrashová smečka pocházející z USA. Po Wraith přichází hřešit trio Black Mass, přičemž kvalitativně se nacházíme na podobné - tedy nikoli nízké - úrovni. Spolehlivě zabere "Intro", které sice mate momentem, kdy se úvodní temnohmotné zvuky přelejí do klasické riffáže se zpěvákovým zařváním. V tu chvíli to vypadá na jednoznačný rozjezd první skladby, jde však stále o obsah intra, každopádně kytarově mimořádně chutně vyhecovaný. Navazující položka "Unholy Libations" přece jenom změní náladu, a to od crossover-thrashe do naspídovaného black´n´rollu. Chybět nesmí jakoby ze záhrobí vytažené vokály ani punkové prvky, které ještě zbytní v dalším válu "Dead To The World", jehož obsah je jakýmsi mixem mezi Sex Pistols, Venom a Motörhead. V případě Black Mass nejde úplně o první ligu, hodně pasáží zní předvídatelně, někdy se nalézáme na hranici kopírky (v "They Speak In Tongues" způsobuje podobnost se Sepulturou praskání v reprácích) a ani ve zpěvu či vokálních pasážích nelze odkrýt stopy výjimečnosti. Přesto ale trio amerických hudebníků umí vtáhnout. Řeč je právě o "Dead To The World" nebo "Blood Ritual", které v závěru servírují silnou gradaci, potažmo příspěvcích "A.S.H.E.S", "Nothing Is Scared" a "Betrayal", jež nabídnou překvapivě urputné thrashové kvedlání (zejména riffová řezničina ve druhé jmenované je zcela odzbrojující). Tyto momenty přelévají sympatie na americkou stranu a nutí novinku s titulem "Feast at the Forbidden Tree" otočit v přehrávači hned několikrát.
7/10
YouTube ukázka - celé album
CRISIX - The Pizza E.P.
V hudbě španělských Crisix vždy vězela nezanedbatelná kvalita. Letos se navíc ukázalo, že v čele této bandy stojí nejen zajímavý frontman, ale také mimořádně schopný režisér. Kdo se někdy pokoušel stvořit cokoli filmového, tuší, jak náročná a dopředu těžko předvídatelná šichta to je. Už jen vymyslet netrapný videoklip je záležitostí perné práce a talentu. Dát pak dohromady koncepční dílo, ve kterém na sebe bude víceméně smysluplně navazovat několik songů, to už je záležitost čiré profesionality a hlavně nadání. Zpěvák z Crisix Julián Baz alias Juli Bazooka tohle se svojí partou dokázal - novinkové dílo "The Pizza E.P." bylo ještě před oficiálním vydáním vhozeno na YouTube, a to právě ve formě videa, jež na ploše patnácti minut spojuje čtveřici nových písní. Skladby patří mezi to nejlepší, co Crisix v historii vytvořili, jejich náplň si v podstatě odpouští výlety mimo klasický thrash, a když už, pak tato odbočka jenom zdůrazní žánrové klady (viz crossoverový náhul "Raptors in the Kitchen" ve stylu Insanity Alert). Krom atraktivního stylu (sekané pasáže ve "World Needs Mosh"!) ale Španělé rovněž prokazují výjimečný smysl pro humor, ať už v rámci samotných skladeb, tak právě na ploše daného videa. Dokonce i Juliánův expresivní pěvecký projev, na který jsem si v minulosti lehce stěžoval, tentokrát přesně koresponduje s parodickou nadsázkou. Vrcholem je závěrečný (textově mimořádně zábavný!) song, kde se kapela svěřuje se složitostmi umělecké tvorby. Jak ale španělským protagonistům uvěřit hlášky typu "It´s tough to cook a song...", když své dílo pojali s takovou grácií, talentem a hlavně nadhledem? Tohle je zatraceně dobře uvařené EP, a pravda je taková, že kdyby Gordon Ramsey nebo Zdeněk Pohlreich hráli metal, budou určitě znít jako Crisix. Tak dobří Španělé momentálně jsou!
8,5/10
YouTube ukázka - The Pizza E.P. video
|
