Dáme si malý kvíz. Kolik znáte rockových či metalových kapel z kanadské provincie Quebec? Z této osmimilionové oblasti pochází třeba metalcoreoví The Agonist, ve kterých působila dnešní zpěvačka Arch Enemy Alissa White-Gluz nebo Despiced Icon, hrající drtící deathcore. Fanoušci death metalu si možná vybaví spolky Gorguts, Martyr nebo Kataklysm, thrashovým a progresivním badatelům jistě vytanou na mysli legendární Voivod a po dnešním článku si možná někdo v budoucnu vzpomene na kapelu Devil`s Trill…..
Základy souboru byly položeny v roce 2016, kdy bubeník Frédéric Giguère zjistil, že si hudebně rozumí s kytaristou Hugo Baillargeonem. Oba měli přesnou představu, jakou by měl mít zpěvák barvu hlasu, takže chvíli trvalo, než objevili toho pravého. Nakonec měli štěstí a kápli na Stéphane Laplanteho, který jejich vysoké nároky splňoval. Kapela byla doplněna druhým kytaristou Danielem Lapointe a basákem Dominicem Labbém a tím Devil`s Trill začali psát svůj příběh.
Když dali dohromady dostatek materiálu, nadešel čas k natočení prvního alba kapely. Tak jako u mnoha kapel v tomto období nastal problém s Covid pandemií, takže hudebníci museli improvizovat a každý si své party natočil sám doma. O chystaném albu se dozvěděl hudební producent (a člen Kataklysm) Jean-Francois Dagenais a sám kapelu oslovil s nabídkou spolupráce na výsledném mixu nahrávky. V pandemickém chaosu mu pravděpodobně zbylo trochu času, takže se mohl ponořit do práce ve svém JFD studiu a v jarních měsících roku 2021 desku kapely Devil`s Trill zdárně dokončil.
Album se rozjíždí opatrně a pomalu, snad aby nevyplašilo nepřipraveného posluchače. Houpavá „Dreamland“ začíná po úvodním riffu lehkým vybrnkáváním kytar a naléhavým zpěvem Stéphaneho, který svým jemně nakřáplým hlasem pomalu stupňuje napětí. Ostré kytary se navzájem doplňují, dojde i na poutavé sólo. Tento song dává svou syrovou energií upomenout na Pearl Jam či Alice In Chains na počátku devadesátek, i hlas Stéphaneho je podobně zbarven. Vše je však více metalicky naostřeno. I „Against The Wall“ se pomalu valí údolím, závěrečná třetina se postupně mění v riffovou smršť, doprovázenou kulometem dvojšlapky. Po psychedelickém intru přichází na řadu svižná a skočná hitovka „Bones“, kde je radost poslouchat jakýkoliv nástroj – skvěle se doplňující metalické kytary, členitý doprovod bicích a i charismatický a nápaditý zpěvákův řev. Velmi obtížně stylově zařaditelná záležitost, jakýsi melodický derivát groove metalových partiček s grunge kořením. Další valivá „Near Death Experience“ využívá stoner rockový sound kytar k doplnění zpěvákova frázování. Drsně rocková záležitost, to platí i o následné „Cyrus“.
Pomalá, skoro šestiminutová skladba „In My Head“ s hypnotickými mezihrami míchá grunge prvky s atmosférickými elementy, vše je doplněno procítěným sabbathovským kytarovým sólem a zajímavě smíchanými linkami zpěvu a šepotu. Asi nejsilnější zářez na albu. „Over And Over Again“ by mohl být pravým rockovým ploužákem i s údernější částí skladby s těžkotonážními riffy. Ospalou a uvolněnou atmosféru v prvních minutách navozuje „Honor and Death“ vyklidněnou „pinkfloydovskou“ pasáží se zvonivě kytarovými vyhrávkami a čistým zpěvákovým projevem, v půli se však, podobně jako předchozí skladba, láme do smrště hlomozícího závěru. Titulní „Rattle The Bones“ bezmála sedmiminutová píseň alba v závěru opakuje skladatelský vzorec Ďáblova trylku, ale již nic nového nepřináší a spíše klidní rozjitřené smysly…
Kanadští Devil`s Trill potěší příznivce potemnělých valivých grunge riffů, které jsou však metalicky nabroušenější, než tehdejší party seattleské scény. Ve většině středně tempých písních kapela dovedně míchá nálady, pomalé i rychlejší části skladeb umně spojuje ostrými groove riffy kytar, vše doplňuje nápaditou rytmikou. Každá skladba, ač je z podobného těsta, nabízí poněkud odlišné prvky, někde více dochucené grunge, někde stoner rockovým nářezem, jindy muzikanti přimíchají více melancholie a zádumčivosti, nebo použijí hypnotické i progresivně rockové koření. Z desky „Rattle The Bones“ však hlavně sálá silná rocková energie, tak jak tomu bylo ještě v devadesátkách a takových souborů dnes není mnoho. Spolu se zajímavými texty a plně dynamickým zvukem ji lze jako celek zařadit mezi nejzajímavější počiny letošního léta.
|
