Je to hra na jistotu, při které by šlo hodně dlouho vyjmenovávat hromadu podobně znějících kapel. Ale němečtí Reinforcer už před třemi lety na kraťasu „The Wanderer“ předvedli, že tradici německého power metalu mají pod kůží i v krvi, takže fakt, že jejich debutové album „Prince Of The Tribes“ pokračuje v této linii, nijak nepřekvapí. Důvodem toho, proč Reinforcer vytahovat na světlo z davu podobných kapel je fakt, že od dob prvního zápisu do diskografie zní kapela mnohem sebevědoměji (však také její složení je prakticky od prvních krůčků neměnné) a proto „Prince Of The Tribes“ - v duchu dobrých zvyklostí žánru, ze kterých Reinforcer sebemíň nevystupují – je povedená deska.
Ne, že by se drala na čestné místo na policích stylových závisláků, na to je přece jen (byť jen v Germánii) velice silná a zkušená konkurence, ale faktem zůstává, že švih, kterým většina skladeb oplývá, je velice bezprostřední, melodie skluzné a výkony jednotlivých muzikantů víc než spolehlivé. Možná by u projevu křiklouna Logana Lexiho nevadilo, kdyby do některých linek v rámci slok přidal trochu víc života a nasazení, ale refrény fungují v tomhle směru na jedničku, obzvlášť, když se sporadicky do sborových ozvěn zapojí i zbytek kapely. Co je u Reinforcer naprostá jistota, to jsou kytary. Živočišná sóla, fungující harmonie, nápadité vyhrávky, občas velice dynamicky nasekané riffy, poháněné živou rytmikou jsou háčkem, na které Reinforcer příznivce spolehlivě uloví. Víc to kapele sluší v přímočarých nekompromisních jízdách než ve vláčnějších vyprávěních, nicméně i s jistou epičností, která do skladeb občas prosákne, umí kluci zacházet docela obratně.
Netřeba vypichovat nějaké jednotlivosti. Tím, že se Reinforcer drží velmi známého a x-krát použitého vzorce, stačí vydržet přes romanticky nadýchaný vstup v úvodu titulního otvíráku a v momentě, kdy se rozklokotá rytmika, zařízne první riff a přes trochu opatrné sloky dospěje skladba do vzdušně zpěvného energického refrénu, víte o albu všechno zásadní. To je zároveň důvod toho, že poločas rozpadu této desky není příliš dlouhý a deska poměrně rychle odhalí celé svoje kouzlo. „Prince Of Tribes“ je chutná jednohubka na první dobrou, dobře řemeslně odvedená, s dobrými nápady. Jen máte-li již ve sbírce (či v uších) dostatek zástupců německé power metalové scény, těžko nabídne něco zásadnějšího, co by aspoň zlehýnka zavonělo jedinečností.
|
