Absentování koncertů kvůli pandemii koronaviru využilo spousty kapel na skládání nového materiálu a Trivium nebyli výjimkou. Parta kolem Matta Heafyho v největším lockdownu zaktivovala své fanoušky skrze sociální sítě a kromě mnoha streamů si všichni členové i několikrát prodloužili večer na Twitchi, když si zapařili Call of Duty: Warzone. Harmonická nálada v kapele se odrazila i na nejnovějším kousku „In the Court of the Dragon“.
Přestože novinka vychází rok po výborné „What the Dead Men Say“, kopírování či skladatelská únava není vůbec znát. Jubilejní desátá deska je výkladní skříní veškerých atributů a trademarků floridské bandy, která se částečně přiklání ke svým prvním zářezům (především „Ascendancy“ a „Shogun“) a částečně pokračuje v novodobě nastoleném stylu od „The Sin and the Sentence“. Výsledkem je příjemný koktejl několika metalových stylů, které se organicky přelévají a překrývají v jednotlivých písních. Dominantním prvkem je jako vždy silná melodika podpořená adekvátním tvrdým a rychlým podkladem s výraznými kytarovými pasážemi a neskutečně našlapanou rytmickou sekcí.
Už titulka předjímá velké věci, stejně jako instantní hitovka „Feast of Fire“. Powermetalové postupy se snoubí naprosto dokonale s thrashově orientovanými slokami a výborně napsanými mezihrami, které občas líznou deathmetalové či corové vody. Přitom na albu neexistuje místo, které by nezapadlo do celkové atmosféry skladby. Hodně tomu pomáhá opět prvotřídní výkon bubeníka Alexe Benta, jehož práce rukou i nohou zaslouží pochvalu a obdiv. Perfektně zvládnutá instrumentální sekce se vyřádí především ve šťavnatých mezihrách („Like a Sword Over Damocles“, „The Shadow of the Abattoir“), v nichž se kapela na chvíli vzdálí od nastolených motivů songu, aby se vzápětí skrze několik atraktivních výletů do dalších metalových žánrů vrátila harmonicky zpátky, a epicky uzavřela celou píseň („The Phalanx“).
Matt Heafy zde ze sebe vymáčknul maximum a předkládá jedny ze svých nejlepších nápadů. Boduje přitom jak ve sféře mainstreamové a potěší jednoduššími „rádiovkami“ se skvostnými nosnými refrény („Feast of Fire“, „No Way Back Just Through“), tak i na poli sofistikovanějším s komplikovanější písničkovou strukturou s mnohovrstevnatým rukopisem, často atakující sedmiminutovou stopáž („Like a Sword Over Damocles“, „Fall Into Your Hands“). Pozadu nezůstává ani jeho vokální příspěvek, hlavně v „The Shadow of the Abattoir“ ukazuje svůj impozantní rozsah a skrze celé album kombinuje čistý zpěv a growl v naprosto ideálním poměru.
Chválit lze cokoliv. Ať už se jedná o plíživou a adekvátně vytaženou basu (singly), bubenické kouzlení Alexe Benta („A Crisis of Revelation“) nebo frenetická kytarová sóla, dvojhlasy, flažolety či samo o sobě nakopávající riffy („No Way Back Just Through“), vše je zabaleno do soudržné struktury s jednotlivými motivy a výborným pěveckým výkonem frontmana Heafyho. Možná čas od času kapela zvolí až příliš táhlý refrén a písni spadne řetěz („From Dawn to Decadence“), ale to už opravdu hraničí s hnidopišstvím. Deska „In the Court of the Dragon“ roste každým poslechem a příjemně variuje veškeré silné složky kapely, aniž by na chvilku ztratila vlastní tvář a identitu. Ba naopak, každý další poslech je podtrhuje.
Trivium zažívá svou zlatou éru a jejich desátá deska je kompilací všech předchozích úspěchů a vrcholem celé cesty strmě vzhůru. „In the Court of the Dragon“ má veškeré parametry těžkotonážní metalové placky, která je svou vzletnou melodikou a harmonickými vsuvkami poplatná mainstreamovému publiku, ale zároveň nesklouzává k nevkusnému kýči. Moderní metal se vším všudy, opus magnum kapely a deska roku. Trivium na vrcholu.
|
