A pak že nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky… Francouzští Whyzdom, kteří se v počátcích svojí kariéry vydatně potýkali s obsazením postu zpěvačky, na svém třetím albovém zářezu představili Marii Mac Leod (tehdy ještě pod dívčím jménem Marie Rouyer), ve které zjevně našli to, co v předchozích letech marně hledali. Na dosud posledním albu „As Time Turn To Dust“ se nešlo ubránit výtkám proti občasné zpěvaččině afektovanosti, pokukování po Edenbridge, či určité nápadové sterilitě. Tři roky uběhly jako voda, Whyzdom zjevně neměli potřebu cokoliv na svých vzorcích měnit a tak u novinky „Of Wonders And Wars“ celkem nevyhnutelně dojde i k využití podobných invektiv na adresu kapely. Nicméně pozitivní na celé věci je fakt, že Whyzdom jsou přece jen o něco nápaditější a Marie umírněnější, čímž se „Of Wonder And Wars“ stává přece jen přitažlivější položkou v portfoliu kapely.
Že s předchozí věta úplně nekoresponduje s úvodní „Wanderers And Dreamers“ je důsledkem sázky na teatrální polohu zpěvaččina hlasu, který je ve výškách až protivně pichlavý. Navíc celková snaha o košatost a barevnost působí hodně neuspořádaně, chaoticky a přeplácaně (zdaleka ne naposledy, nicméně na začátek alba míří tyto stesky nejsilněji). Že Whyzdom umí dramatičnost využít ve svůj prospěch napoví „Child Of Damnation“, že manuál od rakouských kolegů Francouzům i nadále maximálně vyhovuje, odhalí příjemně a načančaně elegantní „Stonehenge“, v němž v klidnějších pěveckých pasážích zní Marie velmi přirozeně. Barevný výlet do řecké mytologie s „Ariadne“, v němž by Whyzdom mohli zapůsobit nejen na ortodoxní vyznavače žánru, je prvním vrcholem desky, ten druhý po krátkém zklidnění přijde ve skladbě „War“, která z křehkého úvodu přejde do nejdůraznější položky nabídnutého menu – akční bicí, pulzující, přímočará skladba, fungující dynamika i dravý zpěv táhnou skladbu k jasnému vyvrcholení. Zbytek alba, inu, ten už je o plynutí stejné vody, jako na desce minulé.
Předpokládám, že tenhle stav bude příznivcům kapely (a patrně i celého stylu) plně vyhovovat. Na základě letošní desky už nemám potřebu označit Whyzdom jako vylouhované instantní Edenbridge, tahle deska přece jen toho nabídne víc, ale stále jsem přesvědčen, že dávná prognóza o tom, že by se Whyzdom mohli stát tahouny žánru, se jen těžko kdy naplní.
|
