V době, kdy se badatelství části populace smrsklo na zadávání hesel do internetových vyhledavačů, může být volba názvu kapely poměrně důležitým krokem. Slovenští Volume svým jménem trochu riskují, že v nepřehledném internetovém moři bude muset posluchač k jejich objevení vyvinout o něco větší úsilí. Nicméně fakt, že Volume za sebou mají víc než sedm let aktivní činnosti a na svém kontě aktuálně třetí album, svědčí o tom, že na cestě do povědomí posluchačské obce už trenčínská rocková pětice kus cesty ušla. A díky poslednímu zářezu do diskografie s názvem „Jeden život nestačí“ by na ní mohla udělat další zajímavý krok.
„Jeden život nestačí“ velice šikovně balancuje hned na dvou hranách. Jednak do rockově kytarového výrazu prosakuje přístupná pop-rocková šťáva, díky čemuž album zní velice přístupně, zpěvně, melodicky a lehce nasládle. Přitom ale nesklouzne do nějaké prvoplánové podbízivosti, neztrácí energii a dravost, takže má potenciál oslovit hodně širokou masu hudebních příznivců. Zároveň se snaží znít čerstvě a moderně (což se daří), tak aby mělo šanci zapadnout do uší mladému publiku, přitom ale narazit na slovenskou rockovou scénu osmdesátých, potažmo devadesátých let (Metalinda, Team, Gravis, …) není vůbec obtížné. A přitom celá kolekce drží spolehlivě pohromadě, má velice optimistický náboj, snadnou zapamatovatelnost a zpěvnost, takže kandidátů na to, abyste si je spontánně notovali, je celá řada, stejně tak potenciál proniknout na rádiové vlny není vůbec zanedbatelný. V průsečíku těchto dvou kategorií řada štiček – dominantně titulka, „To, čo má prísť“ a „Hľadaj so mnou“ - spolehlivě uvízne, v pozadí nestojí ani emotivní malování „Bolo to dávno“, či „Význam zlých slov“.
„Máme život pred sebou“ , konstatují (pravda, ve zcela jiném kontextu) Volume v jedné ze svých skladeb a jako charakteristika potenciálu kapely to sedí. V tomhle případě obligátní „volume doprava“ úplně neplatí, na příznivce kytarového rocku mohou Volume úspěšně zaútočit z jakékoliv strany.
|
