Jak křehká může být existence, o tom se v nedávné době přesvědčilo celé lidstvo. Britsko-čeští čerti Cradle Of Filth ale myšlenkové téma vymysleli ještě před vypuknutím pandemie a otázky související s titulem jejich nové desky mají spíše filozofický rozměr. Artworkové pojetí obalu i samotná hudba by mohly naznačovat, na kterou stranu se spolek Daniho Filtha přiklání, nebylo by však na místě nařknout hudebníky z prvoplánového nihilismu a rezignovaného či jinak motivovaného příklonu k temnotě. Takhle jednoduché intelektuální formy nejsou Filthovy blízké, přičemž podobně nejednoznačně vyznívají i aktuální skladby Krejdlů.
Kdo je trochu seznámen s tvorbou této kapely nebo zrovna nevylezl ze školních škamen, bude asi při poslechu máločím překvapen. Démonická image dnes už nikoho nevyděsí, což neznamená, že nemůže jít o působivé představení. Platí to zejména pro výpravné videoklipy, do kterých se někdo nebál investovat, i když musel vědět, že finanční návratnost patří v současném metalovém světě do žánru crazy komedie. Připočteme-li k tomu skutečnost, že dvojice video singlů „Crawling King Chaos“ a „Necromantic Fantasies“ zároveň patří ke skladatelským vrcholům aktuální nahrávky, pak mohl vzniknout dojem, že se CoF vrátili ke svému vrcholnému období, tedy někam k přelomu milénia.
Tak zázračná situace ovšem nenastala a obávám se, že milníky typu „Midian“ jsou už pro současné autorské monarchy (tedy hlavně Filtha a Škaroupku) nedostižnou metou. Skladbám chybí nekašírovaná špinavost, syrově průrazná agrese, jedovatá vokální toxicita, dostatek překvapivých momentů a melancholické kouzlo. Novinka „Existence Is Flutile“ je většinou jenom stínem zmíněných autorských hodnot, nicméně pořád se bavíme o tvorbě, která má dostatek kreditu k pobavení. Aktuální počin se oproti minulé fošně snaží o neunáhlený přístup k jádru věci, chvílemi jakoby byla skutečně patrná snaha o vydolování zázračného ducha minulosti a právě v takových okamžicích skladby strhávají nejvíc. Šťavnaté riffy, vnitřní mini gradace a dynamické změny temp v „Crawling King Chaos“ zabírají spolehlivě, je proto škoda, že se hudebníkům často do rychlosti moc nechce a několik skladeb v tomto ohledu slibuje víc, než nakonec splní. Temně romantické vibrace v „Necromantic Fantasies“ znamenají hlubší tvůrčí integritu, skladbě sluší postupně se vtírající vrstevnatost i ženské popěvky výborné nové členky a klávesistky Anabelle Iratni, jež se mimochodem postarala o hororové intro i další orchestrální vložky nahrávky.
Ve většině songů si nelze si nevšimnout silných melodických průniků, které heavymetalovým způsobem zjemňují hudební ksicht a znamenají odklon od temných atmosférických nuancí alba. Vrcholem písně „Discourse Between a Man and His Soul“ je například nádherné symfonické sólo, jež evokuje tvorbu devadesátkových Therion. Skladby se ale také v několika momentech nepěkně vlečou a spíše než z hlubokomyslné taktiky usvědčují hudebníky z nerozhodnosti. Hrát drsně či zahloubaně, toť otázka. Odpověď nabízí kus „Suffer Our Dominion“, který začíná dokonalým dynamickým nájezdem, jenž okamžitě vtáhne a notové spáry poté nepustí až do konce skladby. Finální kousek „Us, Dark, Invincible“ pokračuje ve vyšším hudebním levelu a i díky tomu zůstává dojem z nové fošny v podstatě pozitivní, přičemž ocenění zaslouží zejména skutečnost, že se Krejdlům v několika momentech podařilo napojit na nejlepší historické a pro mnohé fanoušky už řádně nostalgické proudy kapely.
|
