Už když v loňském roce vydali švýcarští Ad Infinitum debutové album „Chapter I – Monarchy“, bylo z názvu jasné, že brzy dojde na pokračování. Ad Infinitum jej lehce přibrzdili poměrně zbytečnou akustickou verzí prvního alba, která potvrdila to, že kapela umí výborně zacházet s melodiemi, ale že jejich plnému vyznění je třeba dodat i pulsující energii a trochu halasu. I tak rozestup osmnácti měsíců mezi dvěma deskami svědčí o tom, že Ad Infinitum nechybí chuť tvořit. A tak je na světě kapitola druhá, stojící na osvědčených pilířích minulé desky – především skvělém hlasu zpěvačky Melissy Bonny, která znovu dává přednost smyslné ženskosti, byť na svou rašpli v krku taky s chutí zatlačí, ale i na klenutě nadýchaných elegantních melodiích, na nevtíravé výpravnosti a příběhovosti, v níž hlavní roli hraje Vlad The Impaler, známější pod přezdívkou Dracula.
Stačilo by vypíchnout úvodní „Reinvented“ a trojici písní „Your Enemy“, „Afterlife“ a „Breathe“. Zpěvná, melodická, křehce čistá „Reinvented“ s hravou smyslností je ideálním háčkem na přitáhnutí pozornosti, díky kytarám a chropotu citelně hrubší „Your Enemy“ zdůrazní, že Ad Infinitum nechtějí posluchače jen ladně utančit na houpavých melodiích, něžná „Breathe“ s křehkým piánem, mazlivou melodií a přirozenou gradací podtrhne noblesní práci s emocemi, „Afterlife“ díky hostujícímu Nilsovi Molinovi (Dynazty, Amaranthe) nabídne ve strhujícím duetu důležitou barvu navíc. Zbytek alba se nese v duchu takto nastavených hranic a až do samotného závěru si udržuje náboj, napětí a šmrnc. Zařazení dvou instrumentálních verzí skladeb „Unstoppable“ a „Inferno“ v rozšířené verzi alba pak znovu podtrhne fakt, že Ad Infinitum s melodiemi zacházet bezpochyby umí, aranžérsky také hrají poměrně vysokou hru, ale až zpěvaččin hlas jejich hudbě dodá pravý lesk.
Ve své druhé kapitole jsou Ad Infinitum trochu důraznější a temnější, zároveň však potvrdili to, že na první desce toho příliš dobře řekli příliš mnoho a tak je v podstatě nemožné nastavenou laťku překonat. Jejich nepřeplácaný a vzrušující symfonický metal sílu neztrácí a důvodů, proč po téhle desce sáhnout je spousta. Jen u předchozího alba se jich našlo ještě trochu víc.
|
