Je možné, že za vznikem novinky italských melodiků Temperance stojí vynucený corona-break a přehršle času, se kterým každý musel naložit podle svých schopností a nátury. Skladatelé chtěli psát, muzikanti hrát a zpěváci zpívat, což v případě této kapely znamená práci pro pět uměleckých krků, včetně trojice zpěváků. Aktuální zápis "Diamanti" vychází pouhý rok po předešlém albu "Viridian", tato studiová rychlopalba se nicméně na kvalitě komponování nijak nepodepsala a Italové svým příznivcům opět přinášejí štědrou (vánoční) nadílku bombastického metalu.
Je pravda, že skladatelský rukopis je jasně definovaný a nové album jej nijak nerozvíjí. Vzhledem k tvůrčímu pojetí to ale není nutné, vždyť jeho samotný základ vězí v mnohožánrovosti, která nabízí opravdu široký manévrovací prostor, v němž autoři mohou dovádět do aleluja. A posluchače tahle taktika prostě musí bavit (samozřejmě pokud si hudbu omylem nepustí nějaký deather apod.), jelikož je v případě Italů spojená se schopností napsat dobré a rychle se vpíjející melodie. Všechny subžánrové, atmosférické nebo záměrně kontrastní proudy přitom směřují k tomu, aby z repráků zněl megalomanský, výbušný, a mnohdy také lehce manýristický metalový teátr.
Někdy se opravdu zdá, že autoři tahali z klobouku náhodnou směsici žánrů, které se pak v rámci nějakého hecu snažili spojit dohromady. A ono jim to většinou vychází, dokonce i když zabrousí do djentu, jako v případě úvodní položky "Pure Life Unfolds", nebo progu, jak se tomu děje v navazující písni s všeříkajícím názvem "Breaking The Rules Of Heavy Metal". Pravidla se zde bortí a melodickou půdu může náhodně zkypřit krom dvojice zmíněných stylů klidně folk ("Litany of the Northern Lights"), elektronika ("Codebreaker"), estrádní pojetí ("Let´s Get Started") nebo filmově strojený halas ("You Only Live Once"), to vše za velmi časté podpory sytých orchestrací, lehké moderny a power metalu. Někdy na sebe sice jednotlivé plochy nenavazují s obroušenou hladkostí, Italové každopádně umí strhnout, ať po hudební, tak především vokální stránce.
Zpěváci berou vodu z plachet nejen genderovým hlídačům (za mikrofonem stojí obě pohlaví), ale i těm, kteří by na jejich výkonu chtěli za každou cenu najít nějakou chybku. Tady se odehrává vokální jin a jang. Marco Pastorino a Michele Guaitoli vnášejí do hry mužné charisma i emotivní rozmanitost, Alessia Scolletti zase divokou vášeň i smyslný půvab. Společně jim to hezky a hlavně kvalitně notuje, po započtení chytlavých chorusů (v čele s italsky odzpívanou ústřední částí titulky) a obecně funkčního energického pnutí nám z toho v součtu vychází další povedený zápis italské kapely.
|
