Budeme-li pátrat na internetu po původu názvu Vertical Hair Factory, narazíme na téměř shodný název písně na debutním albu Steva Morseho, které vyšlo v roce 1984. Na tohoto šikovného kytaristu v současné době najdete třeba v progresivně rockových Flying Colours nebo v současné sestavě hard rockové legendy Deep Purple. Obě jména jsou drobnými spojovacími vlákny k finské kapele Vertical Hair Factory, která se svou muzikou k podobnému stylovému zaměření sama hlásí.
Vertical Hair Factory byli aktivní v devadesátých letech a krom různých coverů měli složených i několik svých songů. Podobnému druhu muziky doba příliš nepřála a muzikanti se po jednom vystoupení ještě před natočením nějakého nosiče rozprchli do jiných spolků. Bubeník Pecu Cinnari se stal členem jedné z nejlepších finských kapel – heavy/power metalových Tarot, skladatel a kytarista Timo Tex Turpeinen se věnoval skládání a vydávání instrumentálních kytarových alb. V roce 2016 Pecu Cinnari zemřel a jeho bývalé spoluhráče tato událost svedla dohromady. O rok později se jejich cesty opět sešly a mezi muzikanty uzrál nápad natočit několik původních songů. Spontánně vzniklo i několik novinek a tak vznikalo debutní album. Covidová krize dopomohla k tomu, že si druhý zpěvák Tarotu a v dalších projektech velmi vytížený Tuple Salmela našel čas a daný materiál nazpíval.
Všechny písně se dají zařadit do šuplíčku archaicky pojatého hard rocku/AOR, jakési odlehčenější verze Deep Purple. Tuple Salmela se svým projevem a výrazem poměrně věrně blíží projevu Iana Gillana z let minulých, ostatně proto kdysi dávno působil v Deep Purple revivalu Stormbringer. Trochu utajený kytarový mág Tim Turpeinen skladby dobarvuje klidnou a nenápadnou, ale zato precizní a vytříbenou hrou s kvalitními sóly, ne nepodobnými těm od Steve Morseho. Je to krásně slyšet hned v úvodní energické pumelici „Wasted Years“, ozvláštněné honky tonky pianem, v níž mezi hard rockovými riffy šikovně křepčí zpěvák. V závěru nechybí skvělé kytarové sólo, doplněné hammondkami na pozadí. Titulní hit „Afterlife“ se skvělou předehrou chladivých tónů syntenzátorů by s přehledem zapadl na poslední abum Párplů „Woosh!“. Skladba pomalu rozkvétá a vnitřní napětí je chytře budováno až k očistnému melodickému refrénu. Takových písni je tu víc – například další hit „Better Man“, „Get up and Walk“ nebo „Pictures in the Mind“.
Ostatní písně nejsou horší, jen používají jemnější formu vyjádření, jsou hodně melodické s přiznanými AOR prvky a decentně použitými klávesami. Sem lze zařadit " Morning Star " či závěrečnou „Day After“.
Naopak „On The Run“ osvěžuje ostatní produkci „jižanskou“ atmosférou, v nejdelší baladické „Passion and Love“ kytarista překvapuje několikaminutovým sólem. Je třeba zmínit i vzdušný sound a mix Janneho Tolsy, kláveskáka Tarot, který v Kupoiu vlastní nahrávací studio.
Nenechte se odradit nenápadným obalem s logem kapely trochu připomínajícím kolegy Van Halen. Vertical Hair Factory překvapí vyrovnanou desítkou písní hitových parametrů, a je dobře, že tyto skvosty nezůstaly zapomenuty v šuplíku autorů. Skladatelsky i aranžersky bezchybně dotažený, trochu archaický melodický hard rock, připomínající kolegy seskupené kolem Iana Gillana, ovšem v jakémsi vzdušnějším provedení jistě potěší podobně zaměřené příznivce a strčí do kapsy mnohé známější kolegy.
|
