Od Last Days Of Eden je velmi sympatické, že se svým čtvrtým řadovým albem (počítat mezi řadovky z počátku roku vydanou instrumentální verzi předchozí desky „Chrysalis“ netřeba) „Butterflies“ hned na první pohled jasně deklarují, o co v jejich hudbě jde. Křehkost a zasněnost evokuje pohádkový námět na obalu i název desky, který v metalovém světě, kde se to obvykle hemží různými příšerami, či válkami zní přímo étericky. A přesně taková je hudba Last Days Of Eden, která do vydatné inspirace u Nightwish celkem s lehkostí rozpouští keltské nálady a s orchestracemi zachází natolik obratně, aby deska, byť zní velmi nadýchaně, nezněla přeplácaně.
To, že je tvorba španělské šestice vystavěná právě tímhle způsobem, má svůj prazáklad zřejmě v andělském zpěvu Ani M. Fojaco. Jemnému hlasu této dámy (která společně s kytaristou a občasným zpěvákem Danim G. je z aktuální sestavy jediným pamětníkem začátků kapely) by útočnější výraz snad ani neslušel, na příznivce žánru bude její zpěv spolehlivě působit jako světlo na světlušku a to, že jejím skvěle sladěným parťákem v jedné z nejpovedenějších položek kolekce „To Hell & Back“ je Georg Neuhaser (Serenity) napovídá mnohé. Skočnost muziky, citlivě nadávkovaný rytmický důraz i decentní kousavost kytar je jak podle učebnice, melodická přitažlivost a zpěvnost funguje téměř ideálně, na čemž má svůj podíl i fakt, že Last Days Of Eden zní hodně povědomě, ale chytit je při zjevných návštěvách ve spižírně slavnějších kolegů nelze příliš často. Největší neřestí Last Days Of Eden je nestřídmost, díky které rozmělňují svůdnost svých nejsilnějších lákadel, takže když ve zbytečně natahovaném závěru nabídnou kýčovitou „The Journey“, je těžké se vyhnout myšlenkám na to, že včasné zatažení brzdy (a to jednak ve vztahu k délce alba, jednak v množství využitého sladidla) by nebylo od věci.
Pozitivismus, hravost i výpravnost ze „Silence“, „Mirror, Mirror“, či „Save The World“ coby chytlavek na první dobrou dýchá všemi póry, lidové nástroje zasněnost světa Last Days Of Eden ještě zesilují a výsledkem je skrz na skrz pohádkově laděná, výpravná, romantická deska, s lehce dramatickým, ale vytrvale optimistickým dějem a šťastným koncem. Takhle by to v pohádkách mělo být, abracadabra…
|
