Tohle je zapomenutá a hodně raritní záležitost. Sváteční čas však dává prostor pro otevírání všemožných archivů. Hrabat se ve vrstvách prachu a občas vytáhnout skrytý poklad. K těm patří i jediná ukázka hudby superskupiny Gogmagog, EP „I Will Be There“ mělo velké ambice, mělo být předzvěstí velké desky a pro Gogmagog byla plánována velká kariéra. Potom ale ze všeho sešlo a „I Will Be There“ je jedinou ochutnávkou tvorby projektu, který svedl dohromady velká jména britského heavy metalu. Členové měli v rodokmenu napsané pojmy Iron Maiden, Def Leppard, Gillan a Whitesnake. To v první polovině osmdesátých let znamenalo hodně. Gogmagog měli být první heavymetalovou superskupinou, vytvořenou producentem Jonathanem Kingem, který do ní vkládal velké ambice. Projekt byl ale odsouzen ke krachu od samotného začátku a nakonec si vysloužil pozornost jen díky tehdejší síle jmen zastoupených muzikantů.
King plánoval postavit kapelu na Davido Coverdaleovi. Jenže narazil na odpor, protože Coverdale plánoval útok na americké hitparády a o něco podobného neměl zájem. S podobnou se producent potázal u basisty The Who Johna Entwistleho a bubeníka Cozyho Powella, což bylo torzo původních Gogmagog. Všechno se rozpadlo dříve, než vůbec začalo. King měl v zásobě skladby, které chtěl uplatnit stůj co stůj, tak začal pátrat dál. Jeho další volba padla na bývalého zpěváka Iron Maiden Paula Di`Anna. Ten se po vyhazovu od Železné panny pokoušel neúspěšně prorazit s formací, nesoucí jeho příjmení, ale protože se odklonil do maidenovského heavy metalu směrem k umírněnému hard rocku, tak se mu to vůbec nevedlo. Byl proto snadnou kořistí. Podobné to bylo i s bubeníkem Clivem Burrem, jehož u Iron Maiden potkal stejný osud jako Di`Anna, i když o rok později, takže ještě stihl nabubnovat legendární desku „The Number Of The Beast“.
I jméno třetího zúčastněného je silně spjaté s Iron Maiden, přestože tehdy ještě nevěděl, že jednou bude členem této kapely. Pozici kytaristy King obsadil Janickem Gersem, který v té době musel odejít z kapely Gillan zpěváka Iana Gillana, který svou partu rozpustil, neboť neodolal volání po comebacku Deep Purple. Tehdy se hrálo na dvě kytary a tento post kromě Gerse obsadil bývalý člen Def Leppard Pete Willis, jehož o místo u Hluchého leoparda připravila přílišná náklonnost k alkoholu. A basový post připadl na Neila Murraye. Byl členem Whitesnake, ale v době, kdy David Coverdale jednal s americkým rockovým guru Johnem Kalodnerem o transformaci kapely na stadionovou popmetalovou partu, byla jeho pozice u kapely značně nejasná. Každý z muzikantů Gogmagog musel předem podepsat smlouvu, podle které jim bylo pro projekt zakázáno skládat vlastní materiál. Ten chtěl dodávat výhradně King.
„Byl to zasraný idiot, který nás přinutil udělat tohle svinstvo,“ vyjádřil se po krachu Gogmagog na Kingovu adresu Di`Anno. Zpěvák se nikdy nesmířil s materiálem, který byl nucen na desku nahrát, přestože se jedná o kvalitní věci. Především titulní „I Will Be There“ je výborný kus tehdejší doby. Byly mu sice otupeny heavymetalové hrany, protože jej složil Russ Ballard, někdejší spolupracovník Kiss, Uriah Heep a Grahama Bonnetta. Ten skladbu umístil už v roce 1981 na sólové album „Into The Fire“. Hitem se nestala a stejně dopadla i v podání Gogmagog, i když se jedná o výrazný popmetalový kus, nesoucí v sobě známky poloviny osmdesátých let. Dvě zbylé skladby složil King. I v nich je cítit snaha o komerčnější hard rock. Sprostá „Living In A Fucking Time Warp“ má důležitou linku slideové kytary, což z ní dělá zajímavou záležitost. Méně vydařená je skladba „It`s Illegal, It`s Immoral, It`s Unhealthy, But It`s Fun", blížící se svým podáním stadionovým hitům, ale podobným ambicím brání odrhovačkový charakter v refrénu. Kvalita EP klesá s každou skladbou…
Gogmagog tohle EP nepřežili. Di`Anno celý projekt nenáviděl, brzy utekl a postavil si kapelu Battlezone. Burr se přidal k Dee Sniderovi, který po krachu Twisted Sister rozjel projekt Desperado, ale ani se jim nepodařilo získat smlouvu. Murray dostal nabídku od Whitesnake, s nimiž natočil slavnou bezejmennou desku z roku 1987 a pak zamířil do Black Sabbath. Gers skončil u Iron Maiden a patřil k těm šťastlivcům, na které se usmálo štěstí. Willis žádnou díru do světa neudělal, jeho jedinou budoucí kapelu Roadhouse potkal stejný osud jako Gogmagog. I tak ale EP „I Will Be There“ může být dnes bráno jako docela reprezentativní výpověď doby, nahraná v silné a zajímavé sestavě.
|
