Když se ještě nedávno někdo odvážil Petra Štěpána zeptat na oživení jeho bývalého punkového působiště, vždy se mu dostalo rázné odpovědi, že Hrdinové nové fronty jsou již nadobro uzavřenou kapitolou, přičemž předák kapely XIII. století svou odpověď obvykle doplnil o pádné důvody, proč tomu tak je. Nejčastěji uváděl fakt, že jeho vokální projev je dnes už úplně jinde nebo že s baskytaristou Leošem Kosteleckým už dávno není v kontaktu. Staré známé přísloví praví „Nikdy neříkej nikdy!“, a jak se ukázalo, činy, které se dlouhé roky jevily jako neuskutečnitelné, lze ve finále zrealizovat mnohem jednodušeji, než se zpočátku zdálo. Jako blesk z čistého nebe přišla zpráva, že legendární Hrdinové nové fronty hlásí comeback a jak vidno, přítomnost původního baskytaristy k tomu vůbec není potřeba. Tlustých strun se chopil Štěpánův spoluhráč z XIII. století Mirek „Palda“ Paleček a vzhledem k tomu, že gotická legenda je v současné době bez klávesistky, došlo k poměrně kuriózní situaci, kdy sestavu obou kapel (Třináctky i HNF) tvoří trojice stejných muzikantů. Současně s ohlášením comebacku HNF uvedli, že nemají v plánu tvořit nové skladby, ale budou znovu nahrávat letité fláky, kterými kapela utvářela historii domácího punku v osmdesátých letech. Impulzem k tomuto počínání je prý stav současného světa.
Nahrávka, trefně pojmenovaná „Když se bombardéry vracejí“, přináší kolekci osmi písní, jejichž stáří je přibližně pětatřicet let, přičemž je trochu smutné sledovat, jak texty, které vznikaly za minulého režimu, jsou v dnešní době častokrát aktuálnější než tehdy. Je dobře, že se kapela nenechala zlákat možnostmi, které dnešní technologie nabízí a ponechala nahrávce syrový garážový zvuk, který jí náramně sluší. Došlo tím k zachování určité undergroundové atmosféry, která k Hrdinům nové fronty neodmyslitelně patří. Mile překvapil zpěv Petra Štěpána, který je oproti tomu, jak jej známe z XIII. století, mnohem variabilnější. Má v sobě mnoho agresivity, naléhavosti i emocí. Člověku se ani nechce věřit, že ten rozzlobený pankáč, plivající oheň na všechny strany, za chvíli oslaví šedesátku. Když to srovnám s ranými demo nahrávkami Hrdinů, kde tehdy pětadvacetiletý frontman povětšinou afektovaně křičel, vychází mi současná podoba mnohem sympatičtější. Už jenom z toho důvodu, že více vyniknou výborné Štěpánovi texty.
„Dost už bylo krve na starejch těžkejch frontách,
Politika státu kulturu odpírá,
Topíte se v penězích, nevíte co s mocí,
Vy opuchlí měšťáci, pankáč na vás močí!“
Výběr skladeb poněkud překvapí. Už první pohled na tracklist napoví, že kapela vsadila především na písně s válečnou tématikou, které odjakživa byly v tvorbě HNF zastoupeny, ale nikdy nebyla jejich pozice tak dominantní jako tentokrát. Naštěstí kapela nezapomněla na své nesmrtelné hity „To svět se posral“ nebo „Pochod hrdinů“, bez kterých si návrat legendárních pankáčů snad ani nejde představit. Vybrat vrchol desky je poměrně obtížné, protože celé album jede kvalitativně na stejné úrovni, ale díky skvělé vokální práci Petra Štěpána nad ostatními vyčnívá trojice „Nepřítel“, „Válka“ a „Obyčejní hrdinové“.
Jediným záporem celé kolekce je krátká stopáž. Třicet minut hudby je opravdu málo, obzvlášť když demáče kapely z osmdesátých let byly svým rozsahem výrazně bohatší. Jihlavské trio tedy rozhodně mělo z čeho vybírat. Nebo že by pánové záměrně šetřili skladby pro případné další album?
Návrat Hrdinů nové fronty se povedl. Historie už mnohokrát ukázala, že návraty do minulosti a upravování léty prověřených skladeb do nových verzí často končívá naprostým fiaskem. V případě Hrdinů nové fronty se tak nestalo. Kapela přepracovala staré fláky, jak nejlépe mohla. Mladické nadšení ani jedinečnou atmosféru doby samozřejmě nahradit nelze, ale oživit legendární skladby tak, aby měly co říct i po pětatřiceti letech od svého vzniku a zároveň zachovat jejich strukturu a syrové vyznění, možné je a přesně to se kapele bratří Štěpánů podařilo. Jen škoda, že nepřihodili pár songů navíc.
|
