Integrací prvků melodického death metalu a klasických symfonií vytvořila jihofrancouzská kapela Aephanemer zvuk, který by pravděpodobně mohl ovlivnit celou novou generaci metalu… Aephanemer se hodlají prosadit jako jeden z lídrů symfonického melodického death metalu….
Podobně nabubřelými hláškami si asi žádná kapela v dnešní době nohy nepodrazí, ale je fakt, že s ohledem na nádivku, se kterou se potom řada z nich prezentuje, vyznívají podobná konstatování docela komicky. Se čtveřicí Aephanemer by se možná dalo polemizovat o tom, zda může mít tak zásadní vliv na novou metalovou generaci, ovšem jejich ambicím na dobývání stylového trůnu naprosto rozumím. Album „A Dream Of Wilderness“, která v loňském roce představila parta kolem hlavního autora, kytaristy Martina Hamisheho, a svébytné zpěvačky Marion Bascoul, má nápadů a energie na rozdávání. To, že se jim do melodeathu a symfonií přimotává zásluhou ubzučených kytar docela slušný odér black metalu a vlivem našlápnutého zpěvu i něco pohanštiny (byť do škatulky melodického deathu se dnes dá schovat leccos) je maximálně přínosné, díky tomu znějí Aephanemer velice barevně. Obratně zacházejí při mixování nadýchaných melodií a setrvalé agresivity, takže většina skladeb (včetně zdivočelé výpůjčky od Petra Iljiče Čajkovského „Old French Song“) má ohromně strhující náboj. A pokud ho nemá, je to proto, že si tak jako intro „Land Of Hope“, či instrumentálka „Vague à l`âme“ šikovně pohrávají s atmosférou. Silnou zbraní Aephanemer je hlas Marion Bascoul. Zběsile „uřvaných“ zpěvaček, u kterých bez znalosti věci ani nebádáte nad tím, jestli podobně ostré struhadlo nevychází spíš z mužského hrdla, dnes po metalovém poli běhá celá řada. Marion nejenže zní v drsných polohách velice přirozeně a nenuceně, ale její občasné výlety do čistých a křehkých výšek opět umocňují barevnost kapely. Že však Aephanemer nestojí jen na výborném zpěvu, dokazuje na „A Dream Of Wilderness“ přídavek v podobě instrumentálních verzí skladeb, v nichž energie nepolevuje, nápaditost se nerozplývá a chytlavost písní neklesá.
Stejně jako na minulé desce přiložili ruku k dílu Dan Swanö (mix) a Mika Jusilla (mastering). Tím je zaručena stoprocentní zvuková kvalita. A že si tenhle materiál zvuk ostrý jako pila stoprocentně zaslouží, o tom není pochyb. Tohle je jednoduše zhmotnělý sen o melodické divočině.
|
